Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Seminární práce z biologie - Nosorožcovití a tapírovití

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (2,41 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Jméno a příjmeníSeminární práce z biologie třída a školní rokŘád lichokopytníci, čeledi nosorožcovití a tapírovití Seminární práce z biologie Řád lichokopytníci, čeledi nosorožcovití a tapírovití Jméno a příjmení Název školy Třída školní rok Pod tvrdou kůží, křehká duše. Obsah Obsah3 1Úvod4 2Stať5 2.1Charakteristika řádu5 2.2Rozšíření řádu6 2.2.1Vymřelé druhy a jejich rozšíření6 2.2.2Rozšíření dnešních druhů8 2.3Zástupci9 2.3.1Tapír jihoamerický9 2.3.2Tapír čabrakový10 2.3.3Tapír středoamerický11 2.3.4Tapír horský11 2.3.5Nosorožec dvourohý12 2.3.6Nosorožec jávský12 2.3.7Nosorožec sumaterský13 2.3.8Nosorožec indický14 2.3.9Nosorožec tuponosý14 2.4Ohrožení15 3Závěr18 Zdroje19 Knihy:19 WWW:19 Poznámkový aparát20 Přílohy23 Úvod Pro moji seminární práci jsem sizvolila řád lichokopytníci, konkrétně čeledi nosorožcovití a tapírovití. Mým důvodem pro tuto volbu byl především zájem dozvědět se více o těchto kriticky ohrožených druzích a jejich ochraně. K této mé volbě výrazně přispěl i náš školní výlet, který se konal krátce před zadáváním seminárních prací. Na něm jsme navštívili ZOO ve Dvoře Králové nad Labem a měli jsme tak možnost vidět na vlastní oči nosorožce zde chované. Tato zvířata mne velmi zaujala. Nosorožci se mi vždy líbili, zatímco tapírům jsemnevěnovala nějak zvlášť pozornost. Jediné, co jsem o nichvěděla před započetím mé seminární práce bylo to, že je chovají v zoologické zahradě v Jihlavě. Ráda bych sezaměřila na faktory, které ovlivňují snižování počtů jedinců jednotlivých druhů z tohoto řádu. Dle mého názoru budou dva největší problémy. Na prvním místě bychuvedla, že jejich velkými nepřáteli jsou pytláci, kteří například loví nosorožce kvůli rohům. Dále mě napadá – ničení jejich přirozeného životního prostředí, ke kterému dochází činností lidí. Stať Charakteristika řádu Do řádu lichokopytníci, latinským názvem Perissodactyla patří tři čeledi: koňovití – Equidae, nosorožcovití – Rhinocerotidae a tapírovití – Tapiridae.1PŘISPĚVATELÉ BIOLIBU. Perissodactyla (lichokopytníci). In: BioLib [online]. BioLib, 1999- [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id20935/ Společným znakem u této skupiny je redukce počtu prstů na nohou. U koňovitých se zachoval jen jeden prst, ostatních většinou 3-4 prsty. Vždy jim však chybí palec. Nejvyvinutějším prstem je třetí, který nese celou váhu těla. Ostatní jsou slabší nebo úplně chybí. Čtyři prsty mají pouze tapíři na předních nohách.2PŘISPĚVATELÉ BIOLIBU. Perissodactyla (lichokopytníci). In: BioLib [online]. BioLib, 1999- [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id20935/ Živí se rostlinnou potravou. Mají jen jednoduchý žaludek. Postrádají žlučník a klíční kost.3PŘISPĚVATELÉ BIOLIBU. Perissodactyla (lichokopytníci). In: BioLib [online]. BioLib, 1999- [cit. 2016-10-30]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id20935/ Jedná se o býložravce, proto jsou přizpůsobeni příjmu a trávení živočišné potravy. Mají zvětšenou obličejovou část lebky s ostrými řezáky a silnými pysky k ukusování stébel a listí. Jejich třenové zuby jsou molarizované, tzn. vypadají jako stoličky a mají i stejnou funkci, což zvětšuje skusnou plochu. Často úplně chybí špičáky. Třenové zuby i stoličky mají vysoké korunky a jejich sklovina je zřasená. Většina lichokopytníků má čtyřicet čtyři zubů.4 Váha těla spočívá na třetím prstu, kterým prochází osa končetin. Ostatní prsty mohou být do určité míry redukované, palec tedy první prst ale chybí vždy. Nejdále redukce prstů pokročila u koňovitých. U nich se z ostatních prstů zachovaly jen rudimentární bodcovité kosti přiléhající na záprstní kost třetího prstu. Prsty bývají kryté rohovitým kopytem.5 Zcela chybí klíční kost. Loketní kost je redukovaná a její zbytky jsou srostlé s vřetenní kostí. Podobně je tomu i na zadní končetině, kde je zbytek lýtkové kosti pouhým výběžkem kosti holenní.6 Lichokopytníci mají dvourohou dělohu. Jejich placenta je rozptýlená a nepravá (adeciduata), chorion nenarušuje sliznici dělohy, což ztěžuje přístup živin a kyslíku, ale po porodu nedochází ke krvácení. Lichokopytníci po dlouhé březosti rodí jedno, vzácně dvě, plně vyvinutá mláďata.7 Rozšíření řádu Vymřelé druhy a jejich rozšíření Na konci křídy se od předků dnešních hmyzožravců oddělila skupina prakopytníků, kteří byli společnými předky prašelem, několika vymřelých řádů kopytníků i dnešních sudokopytníků, kytovců a lichokopytníků.8 První lichokopytníci se objevili ve třetihorách na začátku paleogénu, na území dnešní Severní Ameriky. Velmi rychle došlo ke vzniku mnoha druhů a v době 55 mil. let před naším letopočtem žili takřka po celém světě.9 V třetihorách byli lichokopytníci dominantní skupinou býložravců a dosahovali obrovských rozměrů. Jeden z nich, Indricotherium transsouralicum – vzdálený příbuzný dnešních nosorožců, byl v kohoutku přes 5 metrů vysoký a vážil 10-15 tun. Stal se tak největším známým suchozemským savcem, který kdy obýval Zemi. Dalším z lichokopytníků žijících v tomto období byl Brontotherium. Připomínal nosorožce, ale byl příbuzný spíše dnešním koním. Vyznačoval se bizarním rozvětveným rohem na hřbetu nosu. Nedosahoval rovněž malé velikosti – jeho kohoutková výška se blížila 2,5 metrům. I na území dnešní České republiky se ve třetihorách vyskytoval druh z řádu lichokopytníků. Jednalo se zvíře pojmenované Chalicotherium. Mělo přední končetiny opatřené mohutnými drápy a pohybovalo se po kloubech prstů, podobně jako dnešní mravenečníci.10 Našli se ale i tací lichokopytníci, kteří nedosahovali takových rozměrů. Příkladem je Hyracotherium. Ten byl prapředkem dnešního koně. Jeho velikost lze přirovnat k lišce. O nic větší nebyli ani předkové dnešních nosorožců z čeledi Hyracodontidae.11 Asi před 20 milióny lety začaly ustupovat lesy, ve kterých lichokopytníci žili a místo nich se rozšířily travnaté stepi. Protože tvrdá stébla trávy jsou těžce stravitelná, lichokopytníkům začali konkurovat sudokopytníci, kteří jsou díky svým předžaludkům lépe přizpůsobeni k trávení takové potravy. Druhová diverzita l

Témata, do kterých materiál patří