Seminární práce z biologie - Nosorožcovití a tapírovití

Seminární práce z biologie

Řád lichokopytníci, čeledi nosorožcovití a tapírovití

Jméno a příjmení

Název školy

Třída

školní rok

Pod tvrdou kůží, křehká duše.

Obsah

Obsah 3

1 Úvod 4

2 Stať 5

2.1 Charakteristika řádu 5

2.2 Rozšíření řádu 6

2.2.1 Vymřelé druhy a jejich rozšíření 6

2.2.2 Rozšíření dnešních druhů 8

2.3 Zástupci 9

2.3.1 Tapír jihoamerický 9

2.3.2 Tapír čabrakový 10

2.3.3 Tapír středoamerický 11

2.3.4 Tapír horský 11

2.3.5 Nosorožec dvourohý 12

2.3.6 Nosorožec jávský 12

2.3.7 Nosorožec sumaterský 13

2.3.8 Nosorožec indický 14

2.3.9 Nosorožec tuponosý 14

2.4 Ohrožení 15

3 Závěr 18

Zdroje 19

Knihy: 19

WWW: 19

Poznámkový aparát 20

Přílohy 23

Úvod

Pro moji seminární práci jsem si zvolila řád lichokopytníci, konkrétně čeledi nosorožcovití a tapírovití. Mým důvodem pro tuto volbu byl především zájem dozvědět se více o těchto kriticky ohrožených druzích a jejich ochraně.

K této mé volbě výrazně přispěl i náš školní výlet, který se konal krátce před zadáváním seminárních prací. Na něm jsme navštívili ZOO ve Dvoře Králové nad Labem a měli jsme tak možnost vidět na vlastní oči nosorožce zde chované. Tato zvířata mne velmi zaujala.

Nosorožci se mi vždy líbili, zatímco tapírům jsem nevěnovala nějak zvlášť pozornost. Jediné, co jsem o nich věděla před započetím mé seminární práce bylo to, že je chovají v zoologické zahradě v Jihlavě.

Ráda bych se zaměřila na faktory, které ovlivňují snižování počtů jedinců jednotlivých druhů z tohoto řádu. Dle mého názoru budou dva největší problémy. Na prvním místě bych uvedla, že jejich velkými nepřáteli jsou pytláci, kteří například loví nosorožce kvůli rohům. Dále mě napadá – ničení jejich přirozeného životního prostředí, ke kterému dochází činností lidí.

Stať

Charakteristika řádu

Do řádu lichokopytníci, latinským názvem Perissodactyla patří tři čeledi: koňovití – Equidae, nosorožcovití – Rhinocerotidae a tapírovití – Tapiridae.1

Společným znakem u této skupiny je redukce počtu prstů na nohou. U koňovitých se zachoval jen jeden prst, ostatních většinou 3-4 prsty. Vždy jim však chybí palec. Nejvyvinutějším prstem je třetí, který nese celou váhu těla. Ostatní jsou slabší nebo úplně chybí. Čtyři prsty mají pouze tapíři na předních nohách.2

Živí se rostlinnou potravou. Mají jen jednoduchý žaludek. Postrádají žlučník a klíční kost. 3

Jedná se o býložravce, proto jsou přizpůsobeni příjmu a trávení živočišné potravy. Mají zvětšenou obličejovou část lebky s ostrými řezáky a silnými pysky k ukusování stébel a listí. Jejich třenové zuby jsou molarizované, tzn. vypadají jako stoličky a mají i stejnou funkci, což zvětšuje skusnou plochu. Často úplně chybí špičáky. Třenové zuby i stoličky mají vysoké korunky a jejich sklovina je zřasená. Většina lichokopytníků má čtyřicet čtyři zubů.4