Seminární práce z biologie - Nosorožcovití a tapírovití

Nosorožec sumaterský

Mezi lety 1985 a 1995 klesly podle vědeckých odhadů počty těchto vzácných zvířat o polovinu. Dnes je jejich počet odhadován na nejvýše 200 žijících jedinců, přičemž největší populace by měly přežívat na Sumatře. Přirozené prostředí nosorožců sumaterských sahá od bažin v nížinách až k horským lesům. Preferují však převážně nížinné sekundární pralesy, kde roste dostatek nízké a husté vegetace.48

Jedná se o nejmenší druh z čeledi nosorožcovití. Délka jeho těla se pohybuje sotva mezi 230 a 320 cm. Výška v kohoutku je od 110 do 140 cm a váží kolem 1 tuny. Od ostatních druhů nosorožců se liší nejčastěji tmavě hnědou, poměrně hustou srstí, která vyrůstá na hřbetě, bocích, břiše, vnějších stranách končetin i v uších. Nejvíce této srsti mají mláďata. Jeho dalším typickým znakem je to, že jako jediný z asijských nosorožců má dva rohy. Tito nosorožci jsou převážně samotáři, i když se někdy sdružují do párů. Za potravou se vydávají hlavně brzkých ranních hodinách a večer. Jejich jídelníček je tvořen listy, větvičkami či plody s bambusovými výhonky. Aby se dostali k jejich listům, tak někdy ohýbají a lámou mladé stromky. Podobně jako jiní nosorožci mají dobrý sluch a čich, ale velmi slabý zrak. Po asi 15 až 16 měsících březosti rodí samice pouze jedno mládě, o které pečuje minimálně dva roky. 49

Nosorožec indický

Někdy též označován jako nosorožec pancéřový. Je největší z druhů žijících na asijském kontinentě. Jeho kůže je silná světle šedivé barvy posetou drobnými hrbolky. Má pouze jeden roh. Dosahuje váhy od 1,6 – 2,6 tuny, což ho řadí mezi nejtěžší suchozemské živočichy. Dorůstá délky až 420 cm a jeho kohoutková výška se pohybuje kolem 190 cm. Má také asi 75 cm dlouhý na konci ochlupený ocas. Jeho čich a sluch není velice citlivý. Ale hůře na tom je se zrakem. Trápí je krátkozrakost.

Je výborný plavec, který se dokonce dovede potápět a hledat pod hladinou potravu. Jejich kůži napomáhá válení v bahně. Tento proces je zároveň chrání před parazity. V horkých dnech je bahno ochlazuje a ochraňuje proti spálení. Jsou přirozeně zvědaví a je známo, že následují zvuk, který je zaujme. Proto je tak snadné ulovit je a zabít. Nosorožci indičtí jsou většinou samotáři, kteří se ráno a večer vydávají za potravou a po zbytek dne odpočívají. Nejsou příliš vybíraví – jejich jídelníček tvoří různé listy, tráva, různé rostliny a větvičky. Ačkoliv by se mohlo zdát, že svůj roh mají k boji, používají ho k tomuto účelu spíše zřídka. Březost u samic nosorožců indických trvá zhruba třináct měsíců a rodí jediné mládě. Mládě je pohyblivé velice brzy po narození a saje mateřské mléko až dva roky. Na první pohled působí nosorožec indický spíše neohrabaně, ale jde o poměrně pohyblivé zvíře. Umí slušně skákat a dokáže běžet až 35 – 40 km/h.50