Seminární práce z biologie - Nosorožcovití a tapírovití

Nejohroženějšími nosorožci jsou nosorožec tuponosý severní a nosorožec jávský.

Ohrožení jsou i tapíři. Podle Červeného seznamu IUCN je tapír jihoamerický považován za zranitelný díky redukci populace, která za poslední 3 generace přesáhla 30 %, kvůli zmenšujícímu se volnému prostoru, ilegálnímu lovení a soupeření s hospodářskými zvířaty. Odhaduje se, že současné tempo poklesu populace se nebude měnit po další 3 generace. I když toto tempo vypadá nepravděpodobně vzhledem k tomu, že se tento druh vyskytuje převážně v Amazonském pralese, faktem je že tento druh byl ve velkých částech již úplně vyhuben a v jiných částech byla jeho populace snížena. Je nepravděpodobné že by se populace tapírů jihoamerických pohybovala v místech s hustotou obyvatelstva větší, než je 1 ob/km2. Odhadovaný pokles 30 % za poslední 3 generace se bere globálně a byl zjištěn výpočtem poklesů mezi škálou různých biomů. Ačkoliv bylo v posledních 30 letech odlesněno jen 15-20 % Amazonie, 90 % Atlantských lesů zmizelo a 40 % Pantanalských lesů bylo osídleno. Většina jihoamerický biomů tzv. Cerrado a Caatinga bylo převedeno na zemědělskou půdu nebo se začalo používat pro chov dobytka, ale to se stalo již dříve a trvá to déle než 3 generace. I tam kde volných míst zůstává populace se stále snižuje a je rozptýlena kvůli lovu, což velmi zesílilo kvůli rostoucí lidské populaci a osidlování povodí Amazonky a menších řek v podhůří And. Účinky odlesňování, lovu a konkurence ze strany hospodářských zvířat přispěli k poklesu populace a ta bude pokračovat i nadále, ne-li ve větším měřítku. Odlesňování se zvyšuje v částech druhového rozsahu, zatímco lov a rozvoj průmyslu s divokým masem může v budoucnu způsobit další pokles. Nížinný tapír je roztříštěný napříč jeho původním rozsahem. Nejdůležitější místa, kde populace tapírů stále přebývá jsou nížiny na jihu, východě, naopak na severu a severozápadě populace stále prudce klesají.57

Závěr

Dle mého názoru bylo pro mne samotné vypracování velmi přínosným. Dozvěděla jsem se mnoho nových informacích o lichokopytnících.

Velice se mi zalíbila pestrá zbarvení mláďat u jednotlivých druhů tapírů.

V úvodu jsem psala, že se zamyslím nad ohrožením těchto druhů, a proto se nyní pokusím shrnout příčiny obývání počtů zástupců.

Začnu opět u pytláků. Podle mne se částečně jedná o začarovaný kruh. Čím méně jedinců žije, tím je pro své nepřátele větší trofej a má větší finanční hodnotu, a tak lovce bohužel nemusí odradit ani vysoké sankce a postihy, jenž jim za tak násilný čin hrozí. S tím souvisí i problém, že prášek z nosorožčího rohu je považován za afrodiziakum.

Hrozba číslo dvě, opět člověk. Ničením jejich životního prostředí dochází k tomu, že se druhy vyskytují pouze na malých územích v přírodních rezervacích a národních parcích. Jedná se o kácení deštných pralesů a zakládání zemědělských plantáží.