Seminární práce z biologie - Nosorožcovití a tapírovití
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Váha těla spočívá na třetím prstu, kterým prochází osa končetin. Ostatní prsty mohou být do určité míry redukované, palec tedy první prst ale chybí vždy. Nejdále redukce prstů pokročila u koňovitých. U nich se z ostatních prstů zachovaly jen rudimentární bodcovité kosti přiléhající na záprstní kost třetího prstu. Prsty bývají kryté rohovitým kopytem.5
Zcela chybí klíční kost. Loketní kost je redukovaná a její zbytky jsou srostlé s vřetenní kostí. Podobně je tomu i na zadní končetině, kde je zbytek lýtkové kosti pouhým výběžkem kosti holenní.6
Lichokopytníci mají dvourohou dělohu. Jejich placenta je rozptýlená a nepravá (adeciduata), chorion nenarušuje sliznici dělohy, což ztěžuje přístup živin a kyslíku, ale po porodu nedochází ke krvácení. Lichokopytníci po dlouhé březosti rodí jedno, vzácně dvě, plně vyvinutá mláďata.7
Rozšíření řádu
Vymřelé druhy a jejich rozšíření
Na konci křídy se od předků dnešních hmyzožravců oddělila skupina prakopytníků, kteří byli společnými předky prašelem, několika vymřelých řádů kopytníků i dnešních sudokopytníků, kytovců a lichokopytníků.8
První lichokopytníci se objevili ve třetihorách na začátku paleogénu, na území dnešní Severní Ameriky. Velmi rychle došlo ke vzniku mnoha druhů a v době 55 mil. let před naším letopočtem žili takřka po celém světě.9
V třetihorách byli lichokopytníci dominantní skupinou býložravců a dosahovali obrovských rozměrů. Jeden z nich, Indricotherium transsouralicum – vzdálený příbuzný dnešních nosorožců, byl v kohoutku přes 5 metrů vysoký a vážil 10-15 tun. Stal se tak největším známým suchozemským savcem, který kdy obýval Zemi. Dalším z lichokopytníků žijících v tomto období byl Brontotherium. Připomínal nosorožce, ale byl příbuzný spíše dnešním koním. Vyznačoval se bizarním rozvětveným rohem na hřbetu nosu. Nedosahoval rovněž malé velikosti – jeho kohoutková výška se blížila 2,5 metrům. I na území dnešní České republiky se ve třetihorách vyskytoval druh z řádu lichokopytníků. Jednalo se zvíře pojmenované Chalicotherium. Mělo přední končetiny opatřené mohutnými drápy a pohybovalo se po kloubech prstů, podobně jako dnešní mravenečníci.10
Našli se ale i tací lichokopytníci, kteří nedosahovali takových rozměrů. Příkladem je Hyracotherium. Ten byl prapředkem dnešního koně. Jeho velikost lze přirovnat k lišce. O nic větší nebyli ani předkové dnešních nosorožců z čeledi Hyracodontidae.11
Asi před 20 milióny lety začaly ustupovat lesy, ve kterých lichokopytníci žili a místo nich se rozšířily travnaté stepi. Protože tvrdá stébla trávy jsou těžce stravitelná, lichokopytníkům začali konkurovat sudokopytníci, kteří jsou díky svým předžaludkům lépe přizpůsobeni k trávení takové potravy. Druhová diverzita lichokopytníků se snížila a klesá v podstatě dodnes. Z původních 12 čeledí přežily pouze 3 čeledi a 18 druhů.12