Seminární práce z biologie - Nosorožcovití a tapírovití

Tapír horský

Nazýván také jako tapír Roulinův, či tapír huňatý. Ze všech pěti druhů tapírů má nejdokonalejší srst. Je totiž hustá, tmavohnědá až černá a chrání tapíra proti chladu v jeho domově ve vysoké nadmořské výšce. Pysky a uši má obvykle lemované bílou srstí. Dospělý jedinec dorůstá až délky 1,8 m. Přes den hledá stín pod porostem keřů a menších stromů, za potravou vyráží až navečer. Jsou to samotářská zvířata s výjimkou matek a mláďat. Tapír horský se vyskytuje na severozápadě Jižní Ameriky. Jeho trus obsahuje mnoho nepoškozených semen, tím tapíři pomáhají v rozšiřování rostlinstva, a tudíž i při regeneraci lesa.42

Nosorožec dvourohý

Také označován jako černý. Tělo je silné a kůže šedé barvy, je skoro holá, bez větších kožních záhybů. Srst má pouze na koncích uší a ocasu. Hlava je krátká a vyrůstají na ní dva rohy, které jsou tvořeny z keratinu. Hlavu nosí pod úrovní hřbetu. Na rozdíl od nosorožce tuponosého nemá týlní hrbol. Jeho nohy jsou krátké a silné. Další viditelný rozdíl mezi těmito druhy je horní pysk, který má nosorožec dvourohý protažený do špičky, čímž může otrhávat listy a větvičky ze stromů a keřů. Nosorožec dvourohý je samotářské zvíře. Je to plaché zvíře, které je ostražité. Je krátkozraký. Oproti tomu má dobrý sluch i čich, a jakmile se přesvědčí, že nehrozí nebezpečí, uklidní se. Pase se hlavně potmě. Přes den se nejradši vyvaluje v bahně anebo odpočívá ve stínu.43

Rozmnožují se po celý rok. V Keni jsou vrcholy v září až listopadu. Samice rodí v periodách 2-5 let. Mládě má při narození asi 40 kg a po několika týdnech je schopno přijímat pevnou stravu. Matka vodí mládě za sebou do 2 let věku mláděte. To je nezávislé kolem 2,5 - 3,5 roku.44

Nosorožec jávský

Jedná se o nejohroženějšího nosorožce. V současné době žije cca 50 jedinců, kteří žijí v národním parku Ujung Kulon na nejzápadnějším cípu ostrova Jáva. Ještě v roce 2007 žilo osm jedinců ve vietnamském národním parku Cat Tien. V roce 2010 zde byla domorodými obyvateli objevena mrtvá mladá samička. Po vědeckých výzkumech se v roce 2011 zjistilo, že se jednalo o posledního jedince tohoto druhu ve Vietnamu.45

Velkou hrozbou pro tento druh je sopka Krakatau, která se nachází poblíž již zmíněného národního parku. Již v minulosti výrazně oslabila populaci v roce 1883. Pokud by ale v současné době vybouchla, bylo by velmi pravděpodobné, že by způsobila vyhynutí nosorožců jávských. Ti se totiž nenachází jinde na světě. Nejsou k naleznutí ani v žádné zoologické zahradě.46

Váží až 1,4 tuny. Má tlustou kůži, šedou a holou vyjma uší a konce ocasu, rozdělená hlubokými záhyby, které nad krkem vytvářejí jakési sedlo, je posetá bouličkami a uzlinami. Jejich roh nebývá delší než 25 cm – u samců, u samic je malý nebo žádný. Dožívají se třiceti a čtyřiceti pěti let. Nosorožec jávský byl zdecimován i odlesňováním nížin. Samec je pravděpodobně teritoriální, značí své území hromadami trusu a loužemi moči – s eventuálními pohlavními partnerkami se setkává u vhodných bahnišť. Po šestnáctiměsíční březosti se rodí jedno mládě, které s matkou zůstává dva roky, možná i déle.47