Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




PROKARYOTA

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (974,62 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

PROKARYOTA – stavba BAKTERIE – stavba, organely, rozmnožování, genetika bakterií, význam, onemocnění SINICE – stavba, rozmnožování, význam VIRY – stavba, rozmnožování, rozdělení, onemocnění, HIV Základní stavební a funkční jednotka 3 základní vlastnosti: 1) Má vlastní metabolismus. 2) Má schopnost dělení. 3) Je ohraničena membránou. Věda o buňkách se nazývá cytologie. Prokaryotní buňka je u prokaryotních organismů = to jsou bakterií, sinic, prochlorofyt Prokaryotické organismy jsou jednobuněčné Od eukaryotické buňky se liší uspořádáním a jednodušší stavbouPrvkovým a molekulárním složením se od sebe neliší STAVBA Velikost prokaryotických buněk se udává v mikrometrech Celý živý obsah buňky se nazýváprotoplast / protoplazma zahrnuje cytoplazmu a karyoplazmu termín zavedl v roce 1939 Jan Evangelista Purkyně 6 hlavních biogenních prvků: C, O, N, H, P, S tvoří asi 97% sušiny buňky a také 4 hlavní biomolekulární látky (bílkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy, lipidy) tvoří asi 97% sušiny. *sušina = zbytek těla organismu po odstranění vody CYTOPLAZMAVelmi viskózní koncentrovaný roztokObsahuje molekuly organických i anorganických látekVyplňuje celý obsah buňkyČasto obsahuje kapénky nebo krystalky odpadních látek nebo zásobních látek, tzv.buněčné inkluzeTekutá složka cytoplazmy se nazývácytosol JADERNÁ HMOTA „nukleoid“Je uložena volně v cytoplazmě, není ohraničená jaderným obalemU BAKTERIÍ – jediná do kruhu stočená dvoušroubovice molekuly DNA na bílkovinném nosiči (oba konce jsou na rozdíl od eukaryotických buněk spojeny) Je asi 1000x delší než vlastní buňka, a proto je v buňce poskládaná do smyčekU SINIC – tvoří více molekul DNA tzv. nukleoplazma BUNĚČNÁ STĚNATuhý obal, uděluje buňce tvar, mechanicky ji ochraňuje před vlivy vnějšího prostředíU BAKTERIÍ – tvořena především vrstvou peptidoglykanůCYTOPLASMATICKÁ MEMBRÁNAIzoluje vnitřní prostředí buňky od vnějšíhoMá polopropustné vlastnosti (semipermeabilní)Selektivně propustnátzn. umožňuje membráně tvořit selektivní bariéru mezi buňkou a okolím a regulovat tak přenos látek z okolního prostředí do buňky a naopak(je propustná pouze pro ionty a molekuly některých látek jako je voda)Je tvořena z dvojvrstvy fosfolipidů a z molekul bílkovin zanořených do dvojvrstvy *Fosfolipidová dvojvrstva (bilayer) – soustava fosfolipidových molekul orientovaných vůči sobě svými nepolárními ocásky (na obrázku vlevo); je tlustá asi 2nm RIBOZOMYTělíska v cytoplazmě, ve kterých probíhá tvorba bílkovinMohou být přilehlá k membráně nebo volnáKlidová buňka jich obsahuje několik set, rostoucí prokaryotická buňka obsahuje až desetitisíce Některé buňky vytvářejí slizovité obaly nebolikapsuly(pouzdra)Některé mohou mít na povrchu nepohyblivá vláknafimbrieNebo pohyblivébičíky (bičíky mají odlišnou stavbu než u eukaryot) BAKTERIE (Bacteria) Jednobuněčné prokaryotické organismyHeterotrofní i autotrofní výživaNěkteré mají schopnost fotosyntézy (ty mají váčky obsahujícíbakteriochlorofyl na cytoplazmatické membráně)Kromě nukleoidu obsahují v cytoplazměplazmidy – do kruhu stočená malá molekula DNA V buňce může být 1 i více druhů plazmidů Mají schopnost pronikat z jedné buňky do druhé Mohou existovat samostatně v cytoplazmě ale i včleněné do centrální DNA Buněčná stěna -základní složkou jepeptidoglykanNad buněčnou stěnou může býtpouzdro– tvořené bílkovinou nebo polysacharidemCytoplasma -zásobními látkami jsouglykogen akyselina poly-β-hydroxymáselná (jsou zdrojem uhlíku a energie)Z některých druhů vyčnívají nepohyblivé částifimbrie– které usnadňují bakteriím přilnutí k různým povrchůmU jiných druhů pohyblivébičíky(jeden či více) umožňující pohyb Některé bakterie vytvářejí SPORY buňka ztratí část vody, cytoplasma se zahustí, vytvoří další vrstvy chránící buňku buňka se změní na sporu, která se nemnoží Spory jsou velmi odolné – odolávají teplotám až 100C a podchlazení až -190C Za příznivých podmínek spora přijme vodu a změní se na životaschopnou buňku Podle stavby buněčné stěny, která ovlivňuje jejich barvitelnost, rozlišujeme: GRAMPOZITIVNÍ BAKTERIE–buněčná stěna je tvořena silnou vrstvou peptidoglykanu, po barvení speciální technikou zůstávají zbarvené modřeGRAMNEGATIVNÍ BAKTERIE– buněčná stěna složena z tenké vrstvy peptidoglykanu a nad ní je ještě další vrstva složená z fosfolipidů, lipoproteinů, lipopolysacharidů – barvivo je vyplavováno z buňky organickými rozpouštědly ROZMNOŽOVÁNÍ (BAKTERIÍ)–nejtypičtější způsob rozmnožování je PŘÍČNÉ DĚLENÍ (nepohlavně) Molekula DNA se zdvojí, čímž vzniknou dva chromozomyKaždá přejde k opačnému pólu buňky, buňka roste do délkyUprostřed se vytvoří přehrádka tvořená plazmatickou membránou a buněčnou stěnouTím se rozdělí na 2 dceřiné buňkyV příznivých podmínkách se dělení může uskutečnit každých 20 minut Bakterie se rozmnožují také pohlavně – dva jedinci si vymění část genetického materiálu VÝZNAM – bakterie jsou všudypřítomné V půdě mají nezastupitelný významVýznamnídekompozitoři – rozkládají odumřelé zbytky, odpadní látky, mrtvá těla organismů na rozpustné látky, které mohou být přijímány jako živiny rostlinami =MINERALIZACE Využití v průmyslu: př. kvasná výroba (sýry, ocet, zelí), využití v genovém inženýrství Původci různých onemocnění Některé bakterie jsou patogenní, napadají a rozrušují tkáně, vylučují jedovaté látky =toxiny Do organismu vnikají například trávící, dýchací soustavou, ranami v kůži Pneumokoky (zápal plic) Streptokoky (angína, spála, zánět plic) Stafylokoky (nežity, hnisání ran) Salmonely (tyfus, salmonelóza) Vibria (cholera, kapavka, syfilis) Prevence – očkování, posilování imunity, dodržování zásad hygieny, tepelná úprava masa SINICE (Cyanophyta) Jsou autotrofní (fotoautotrofní) gramnegativní bakterie = prokaryotní autotrofní organismy Vchlípením a odškrcením od cytoplazmatické membrány vznikl systémtylakoidů V něm obsahují chlorofyl a další barviva jako β-karoten, fykocyanin, fykoeritrin Množství barviv se liší a tak vzniká jejich kombinací zbarvení žlutozelené, zelené, modré, hnědočervené až červenéJejich zásobní látkou jesi

Témata, do kterých materiál patří