PROKARYOTA
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
SINICE (Cyanophyta)
Jsou autotrofní (fotoautotrofní) gramnegativní bakterie = prokaryotní autotrofní organismy
Vchlípením a odškrcením od cytoplazmatické membrány vznikl systém tylakoidů
V něm obsahují chlorofyl a další barviva jako β-karoten, fykocyanin, fykoeritrin
Množství barviv se liší a tak vzniká jejich kombinací zbarvení žlutozelené, zelené, modré, hnědočervené až červené
Jejich zásobní látkou je sinicový škrob
STAVBA
Mohou být jednobuněčné sinice
Vývojově starší
Zůstávají po dělení často pohromadě spojené vrstvami slizových obalů
Rozmnožují se dělením
Nebo tvoří vlákna – vláknité sinice
Vývojově mladší
Je vyvinuta pochva, v níž jsou uloženy buňky za sebou
Rozmnožují se pomocí hormogonií
VÝZNAM
Patří k nejodolnějším organismům
většina se nachází v planktonu → při přemnožení tvoří tzv. vodní květ
také barvu rudého moře podmiňuje trichodesmium erythraeum
tvoří s houbovými vlákny stélky lišejníků
jsou první vegetací osidlující holé skály a připravují podmínky pro pozdější uchycení jiných organismů
významní producenti kyslíku (fotosyntézou) – na zemi již před 3 miliardy let – podílely se na sycení praatmosféry kyslíkem
ROZMNOŽOVÁNÍ
U sinic může být pozorováno pouze nepohlavní rozmnožování, žádné rozmnožovací buňky u sinic neexistují
VIRY (Vira)
Nebuněčné částice o velikosti 15 – 390 nm
schopné rozmnožování pouze v hostitelské buňce = biotropie
(virus = latinsky jed)
Nitrobuněční parazité
Nemají vnitřní organismus (Viry nemůžeme zařadit mezi organismy (nemají metabolismus))
Nemají vlastní aparát pro syntézu bílkovin → translace probíhá pomocí translačního systému hostitelské buňky
Virus je holý genetický program
Označován jako infekční nukleová kyselina
Biologické chování úzce spjato s biologií hostitelské buňky
Částice viru schopna infikovat = VIRION (RNA nebo DNA)
obalený proteinovým obalem = kapsid (chrání a případně zprostředkuje vazbu viru na buněčnou stěnu hostitelské buňky
Některé viry mají na povrchu kapsidy obal – fosfolipidovou dvojvstvu, kterou ukradli z buněčného jádra nebo jiné membrány. Při kontaktu s novou hostitelskou buňkou tento obal splyne s její plasmatickou membránou; do buňky se tedy dostane pouze kapsida a její obsah.
Nukleová kyselina nesoucí genom viru může být buď DNA, nebo RNA, ale vždy pouze jedna z nich! U některých virů je DNA dvouvláknová (jako u lidí), u jiných pouze jednovláknová. To samé platí pro RNA.
Každý druh viru může parazitovat pouze na určitých typech hostitelských buněk
Identifikace hostitele pomocí bílkovin na vnější straně viru a specifické molekuly receptorů na povrchu buňky (klíč a zámek)
Podle typu hostitelského organismu jsou viry
Rostlinné (např. mozaikové onemocnění tabáku)
Živočišné
např. u člověka – spalničky, příušnice, neštovice, rýma, chřipka, žloutenka, AIDS
u zvířat např. kulhavka, slintavka, vzteklina