9. Houby, lišejníky

1. Fotosyntetizující organismus (fotobiont, cyanobiont)

• Sinice nebo řasa

• Žije uvnitř houby (těsně pod povrchem)

• Provádí fotosyntézu → poskytuje houbě organické látky

• Díky tomuto soužití mohou oba organismy žít i na místech, kde by samostatně přežít nedokázaly

• Extrémně suché prostředí bez org. živin (horké pouště, v tundře,…)

• Uchycení i na hladké skále (rhizoidy vylučují kyseliny)

• Velmi pomalý růst

• Dožití velkého stáří (až 2000 let)

Rozmnožování:

• Pohlavní (askospory) – bezvýznamné (rozmnožuje se pouze houba)

• Nepohlavní

1. Větší úlomky stélky

2. Pomocí soredií = malá klubíčka houbových vláken s bb řasy nebo sinice – uvolňují se z povrchu stélky

Ekologický význam:

• Osidlují nově vzniklé skály

• Urychlují zvětrávání hornin

• Tvorba první vrstvy půdy a základů humusu → umožňují uchycení dalších organismů (mechů, dřevin…)

• Bioindikátory (přítomnost SO2) – kvalita ovzduší (extrémně citlivá – horská provazovka – Usnea)

• Velmi odolné – misnička (Lecanora), terčník – běžně se vyskytují i v Praze

Význam pro člověka:

• Palivo, izolace budov, krmivo pro zvířata

• Léčiva (proti kašli), kosmetika

• Přírodní barviva

• Lakmus (v laboratořích pro určení hodnoty pH)

• Dříve k balzamování

• Díky dobré savosti lišejníků – dříve se užívali jako dětské plenky, jako dámská hygiena

Druhy:

• Korovité lišejníky

  • Pevně připevněné k podkladu, neodstávají

  • Nedají se odstranit bez narušení podkladu

• Lupenité lišejníky

• Drží pevně u podkladu, mírně odstávají v podobě lupínků

• Dají se odstranit od podkladu

• Keříčkovité lišejníky

• Vytvářejí keříčky, od podkladu odstávají

• K podkladu připevněny pouze malou částí

Zástupci:

• Mapovník zeměpisný – tenké pestře zbarvené korovité stélky, na skalách a kamenech na horách

• Misnička zední – šedé korovité stélky, velmi odolný, hojný i v Praze

• Terčník zední – žluté až oranžové korovité stélky, velmi odolný, hojný i v Praze

• Terčovka bublinatá – šedozelené lupenité stélky, častá na větvích, nejhojnější lišejník v lesích

• Dutohlávka sobí – šedozelené trubicovité stélky, hojné v lesích

• Provazovka vousatá – šedozelené dlouhé a rozvětvené stélky, vyžaduje nejčistší ovzduší (relativně hojná v Alpách, u nás vzácně na Šumavě, v Krkonoších), dobrý bioindikátor