1.11. Prokaryoticka bunka a prvojaderni

Stavba bakteriofágu (hostitelskou buňkou je bakterie Escheridia coli) :

• molekula DNA uzavřená v hlavičce (= kapsid tvořený kapsomerami)

• bičík s pochvou (bičík se po přilnutí stáhne a molekula DNA je vypuzena dovnitř bakterie)

• bazální ploténka s bodci

• bičíkatá vlákna (pomáhají bakteriofágu zachytit se na povrchu bakteriální buňky)

Základní životní cyklus viru:

1. Virion = klidová forma mimo hostitelskou buňku

2. vir infikuje hostitelskou buňku, rozmnožuje se v ní

3. vir opět jako virion je zmnožen a po rozpadu (lýze) buňky je uvolňován do prostředí

Průběh virové infekce:

1. Virus přilne na povrch buňky, k tomu, aby se mohl vir přichytit, musí mít hostitelská buňka na povrchu specifické receptory, buňka rozpozná vir a současně u viru je nositelem specifity (antigenity) membránový obal nebo kapsid (pokud není membránový obal)

• některé viry (hlavně rostlinné) pronikají do buňky i nespecificky, tzn. mechanicky

• permitivita buňky = schopnost buňky realizovat genetický program NK viru poté, co vnikla do buňky

1. Vniknutí viru do buňky. Buď vniká do hostitelské buňky pouze NK (př. bakteriofág) / celý virus (živočišné buňky) – membránový obal a kapsid je rozložen hydrolytickými enzymy buňky.

2. Podle genetických informací v NK viru se v hostitelské buňce začnou syntetizovat enzymy, z nichž jeden způsobí rozpad chromozomu hostitelské buňky. Virová NK se replikuje, zároveň hostitelská buňka tvoří bílkoviny, které tvoří kapsid. Okolo každé NK se vytvoří ochranný kapsid. Hostitelská buňka praskne (dojde k lýze) a viriony, které se v hostitelské buňce zmnožily, se uvolní opět do prostředí. = lytický cyklus

3. NK virů se někdy včleňují do NK hostitelské buňky (do jejího chromozomu), stanou se její součástí. Tak je vzniklý tzv. virový chromozom předáván dceřiným buňkám, jako tzv. PROVIRUS, který za určitých podmínek (chemické, fyzikální) může udělit hostitelské buňce nové vlastnosti – buňka se stane nádorovou. = lyzogenní cyklus (nedochází ke zničení buňky)

Význam: Viry jsou původci různých druhů onemocnění postihující člověka, živočichy, rostliny, houby i bakterie.

• Nejčastěji viry pronikají do organismu přes poraněnou kůži, sliznicemi dýchacích cest a trávicího ústrojí

• Viry se buď pomnoží v místě vstupu (př. virus rýmy – buňky sliznice a nosohltanu), nebo jsou lymfou či krví přenášeny do dalších tkání a množí se v cílových buňkách

• Viry se z nemocného jedince vylučují s poškozenými infikovanými buňkami hlenem z nosu a hrtanu, slinami, odlupovanou pokožkou, krví, močí, výkaly

• Obrana: imunitní systém, očkování (vakcinace= oslabený původce onemocnění, jenž je vpraven do organismu a v reakci na něj začne imunitní systém tvořit protilátky – při opětovném setkání s virem dokáží bílé krvinky velice rychle reagovat a tvořit dostatečné množství protilátek, a tím tak zabránit rozvinutí infekce), nepůsobí antibiotika (antibiotika zabíjejí bakterie – narušují jejich biochemické procesy a jejich enzymy – viry jsou závislé enzymy a biochem. procesy na hostitelské buňce), účinné jsou antivirotika