1.14. Transport latek a energii v telech organismu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Význam transpirace: umožňuje zásobování všech částí rostliny vodou a minerálními živinami, zabraňuje přehřívání listů, otevřenými průduchy při vysoké transpiraci proniká do listů CO2 , který je nutný pro fotosyntézu, a O2 , který je nutný k dýchání. Je-li v půdě nedostatek vody, uzavírají se průduchy, snižuje se intenzita transpirace, proniká méně CO2, čímž se snižuje intenzita fotosyntézy. Souvislé rostlinné porosty transpirací vyrovnávají teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (pouště).
OSMOTICKÉ JEVY
Osmóza = jednostranná difuze přes semipermeabilní membránu do roztoku. BS má vlastnosti permeabilní pro částice určité velikosti/ cytoplazmatická membrána je polopropustná.
Izotonický roztok = koncentrace osmoticky aktivních částic vně i uvnitř buňky je stejná. Pro organismy je nutné udržovat rovnováhu mezi tkáněmi. Anorganický roztok, který je izotonický s lidskou krví je 0,9% NaCl. U rostlin regulují osmotické jevy příjem vody kořenovou soustavou (aktivní příjem vody – symplastickou cestou). Organismy musí udržovat ve vnitřním prostředí takovou koncentraci látek, která odpovídá osmotické hodnotě jejích buněk.
Hypertonický roztok = prostředí, které má větší množství osmoticky aktivních látek než uvnitř buňky. Buňka, aby vyrovnala koncentraci na obou stranách, ztrácí vodu. V případě rostlinné buňky dochází k PLAZMOLÝZE (= odtržení cytoplazmy od BS, vakuola zmenšuje svůj obsah). U živočišné buňky, která nemá BS, dochází k PLAZMORHIZE (= svraštění) buňky.
Hypotonický roztok = prostředí o nižší koncentraci osmoticky aktivních látek v okolí buňky než uvnitř buňky. Buňka vodu nasává. U rostlinné buňky dochází ke zvýšení TURGORU (= nitrobuněčný tlak, který vyvíjí cytoplazma na BS – napínají se buňky) = turgor udržuje tvar rostlinné buňky (rostlina ztrácející turgor vadne). U živočišné buňky dochází k PLAZMOPTÝZE (= OSMOTICKÉ LÝZE) = buňka se roztahuje, může dojít až k prasknutí.
UDRŽOVÁNÍ TĚLESNÉ TEPLOTY
= má zásadní význam pro život zejména teplokrevných živočichů (ptáci: 40°C, savci 36,8°C), je umožněno souhrou vytváření a výdeje tepla
studenokrevní živočichové = obojživelníci, plazi, ryby (mísení okysličené a odkysličené krve, nemají plně vytvořenou přepážku) = teplota těla závisí na teplotě okolního prostředí, organismy jsou nezranitelnější ráno (nejnižší teplota), zimu někteří přečkávají ve stavu strnulosti (př. plazi) – sníží svůj metabolismus na minimum
optimální prostředí pro průběhy všech životních pochodů= tělesná teplota + pH+ osmotický tlak
tělesná teplota se v průběhu dne mění, kolísá kolem 1°C, přičemž ráno je teplota nižší a k večeru se zvyšuje (teplota lidského těla cca 36,4°- 37,4°C)
teplota různých tkání a orgánů se mění v závislosti na jejich činnosti a prokrvení (př. játra po požití bílkovin mají zvýšenou teplotu 40°C, varlata – sestupují dolu, do šourku- jsou uložena mimo tělo, jelikož pro spermie je optimální teplota cca 32°C)
v chladném prostředí člověk nahrazuje teplo, které uniká, uvolňováním E z živin, pro chladné prostředí je typické, že zvířata zde žijící mají obvykle menší periferní oblasti (př. uši) – zamezují tak většímu úniku tepla)
v teplém prostředí/ při zvýšené tělesné práci, se tělo člověka musí zbavovat nadbytečného tepla, k zbavování se nadbytečného tepla jsou přizpůsobeny periferní oblasti živočichů žijících zejména v tropických oblastech (př. sloni – velké uši sloužící k ochlazování)