ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 4. ROČNÍK

dokud, pokud; poté, co; poté, když) 

o 

způsobové (jak, jako, tak – jak, jak – tak, tak – že, když, aby) 

o 

měrové (jako, než, co, kolik, čím – tím, tolik – kolik, tolikrát – kolikrát, tak – 

že)  

o 

příčinné (proto, že; protože, poněvadž, že)  

o 

podmínkové (-li, jestliže, kdyby, když, jestli)  

o 

účelové (aby) 

o 

přípustkové (ač, ačkoli/v/, třebaže, třebas, i když, i kdyby, byť, jakkoli) 

o 

zřetelové (pokud, s ohledem na to, jaký; vzhledem k tomu, že).  

 
VÝZNAMOVÉ POMĚRY MEZI VĚTAMI 
   Jsou-li  věty  vedlejší  několikanásobným  větným  členem,  vstupují  vůči  sobě  do  stejných 
významových poměrů jako věty hlavní v souvětí souřadném nebo slova v několikanásob-
ném větném členu. Přiřaďovat lze také slovo a větu vedlejší.  
  Významové poměry a některé spojovací prostředky:  

  slučovací  + (a, i, ani, také, rovněž, i – i, jednak – jednak, ani, ani, /a/ pak, potom, /a/ 

nakonec) 

  stupňovací   (nejen/že – ale /i/, nejen/že – nýbrž /i/, ba, ba i, ba ani, ba dokonce 

/i/, nadto)  

3 Stojí-li před spojovacím výrazem částice zdůrazňovací, píše se čárka před částicí: Na procházku chodil, jen 
když nepršelo.  

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   4  | 15 

S 

Př 

Pum 

Pks 

Po 

Puč 

Pks 

Pkn 

1.VHa 

2. VV 

3. VV 

4. VV 

1.VHb 

5. VH 

+ 

x 

  odporovací  x (ale, avšak, však, ale ani, jenže, jenomže, naopak, sice – ale, nicméně, 

ale přece jen, nýbrž, přesto)  

  vylučovací  ↔ (nebo, anebo, či, buď - /a/nebo, jinak, ať – či, ať – nebo)  
  příčinný  ← (neboť)  
  důsledkový  → (proto, a proto, a tudíž, a tak)  
  vysvětlovací  V (vždyť, totiž).