13.Májovci

13) Májovci

Májovci byla výrazná literární skupina českých básníků a prozaiků druhé poloviny 19. století, která navazovala na odkaz Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra Erbena. Hlásili se k dědictví Karla Hynka Máchy a ztotožnili se s jeho ideály (společenská osamocenost, těžká realizace ideálů).

Po pádu Metternichova absolutismu (revoluční rok 1848) se na scéně objevila mladá generace, která se zaobírala problematikou městského života a současných sociálních problémů. Nastává kulturní a společenská obroda. Zažívají dobu porevolučních let Bachova absolutismu a dočasné potlačení snah obrozenců o lepší postavení českého národa v rámci Rakousko-Uherska.

Roku 1858 byl vydán almanach Máj, který se stal ústředním spojujícím dílem skupiny. Májovci se ve své tvorbě primárně snažili zachytit skutečnost, tak jak jí v okolním světě viděli a to i s jejími negativními rysy. Odkazovali se nejenom na českou kulturu, ale inspirovali se i směry evropské tvorby (kosmopolité). Neobraceli se jen do české historie, ale kladli důraz na současný okolní svět, což se projevilo i v časté publicistické tvorbě. Díky jejich práci došlo k povznesení české literatury na evropskou úroveň.

Byly založeny spolky Hlahol, Sokol, Umělecká beseda. A vychází noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj. Též vychází Ottův slovník naučný. Realizace Tylovy myšlenky - Národního divadla.

Zásady májovců

• svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu

• lidovost (tvorba pro lid a o něm)

• realismus (pravdivý obraz skutečnosti)

• úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň (,,dohánění Evropy“)

• zabývat se přítomností, nevracet se do minulosti

• neomezovat své úsilí pouze na vlastenecké snahy, ale pokoušet se ideály zevšeobecnit

Významní představitelé májovců

• Jan Neruda

• Vítězslav Hálek

• Karolina Světlá

• Rudolf Mayer

• Václav Šolc

• Adolf Heyduk

Vrstevníci májovců

• Jakub Arbes

• Gustav Pfleger-Moravský

Jan Neruda (9.7.1834 Praha-22.8.1891 Praha)

Život

Pocházel z Malé Strany, z ulice Ostruhová, která se později přejmenovala na Nerudovu, z domu U Dvou slunců, kde prožil celý život. Finanční situace rodičů nebyla nejlepší-otec byl vysloužilý voják a matka se živila jako služka.

Od roku 1845 studoval na malostranském gymnasiu a od r. 1850 na Akademickém gymnasiu, kde jej učil Václav Kliment Klicpera. Po maturitě se neúspěšně pokoušel, na nátlak otce, studovat práva, studium však předčasně ukončil. Prošel několik úřednických zaměstnání, kde byl nespokojen, proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle, opět neúspěšně studovat filosofii.

Jako novinář začínal v německých časopisech. V letech 1860-1861 byl členem redakce Času, 1862-1865 Hlasu a od roku 1865 až do roku 1891 působil v redakci Národních listů. Sám redigoval Rodinnou kroniku a Obrazy života, dále roku 1865 Květy, spolu s V. Hálkem vydával časopis Lumír. Jeho význam v novinářství spočívá v založení českého moderního fejetonu, které uveřejňoval v Národních listech a napsal jich asi dva tisíce. Působil i jako divadelní kritik.