13.Májovci

Figurky

Studie

Pro strach židovský - antisemitské pojednání z roku 1869, v němž útočí především na „židovský“ vztah k penězům. Toto bylo dílo později využíváno antisemity k diskriminační propagandě.

Vítězslav Hálek (5.4.1835 Dolínek-8.10.1874 Praha)

Vítězslav Hálek - zřídka i Viktor, vlastním jménem Vincenc Hálek, byl český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista, představitel májovců. Bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie.

Životopis

Narodil se v Dolínku u Odoleny Vody; jeho otec byl knězem. Zvrat způsobil vstup na Akademické gymnázium roku 1847, kde poznal Václava Klimenta Klicperu, a které ukončil roku 1855. Po maturitě se vzepřel přání rodičů stát se knězem a nastoupil na filozofickou fakultu, jejíž studium ale nedokončil. Rodiče ho odmítli dále financovat, živil se psaním básní, a udělováním kondicí. Rozhodl se účastnit politického a společenského života.

Poměrně hodně cestoval - navštívil Itálii, Polsko a Balkán, dojmy z těchto cest pak zpracovával ve fejetonech, avšak nepromítly se v jeho tvorbě tak jako u Nerudy.

Hálek redigoval almanach Máj na rok 1859, 1860 a 1862, dále Květy, Lumír a od roku 1861 Národní listy. Působil v edici Slovanské besedy a edici Poezie světová.

V. Hálek byl pochován v Praze na Vyšehradě.

Dílo

Jeho básně jsou ovlivněny A. S. Puškinem, K. J. Erbenem a K. H. Máchou, jsou optimistické a dobře se čtou. Hálkův život naplňovalo především umění: na literární tvorbu vsadil své osobní naděje i ctižádost a s literaturou spojil i svou vůli sloužit národu. Chtěl být „věštcem“, který by zušlechťoval svým zpěvem charakter lidí a ukazoval lepší cesty celému lidstvu; toužil se stát „písničkářem“, který by zpíval jako lidový improvizátor to, co se líbí posluchačům, a který by reagoval na jejich nálady a působil na jejich city. Na rozdíl od Jana Nerudy, jenž prožil takřka celý svůj život v Praze a jehož životní postoj byl poznamenán sociálními starostmi městských vrstev, byly Hálkovy názory i celé jeho vnímání skutečnosti ovlivněny léty strávenými na venkově. Jeho kořeny tkvěly v klidnějším, vyrovnanějším a tradičnějším vesnickém společenství a v přírodě, jež spoluutvářela jeho představu životního řádu. V jeho tvorbě převládaly optimistické tóny a snaha harmonizovat vztahy mezi lidmi. Rovněž toto zaměření přispívalo k tomu, že se Hálek stal záhy vedoucím básnickým představitelem své generace.

Poezie

Alfred (1858) – prvotina, vliv Máchy a Byrona, lyrickoepická báseň

Pohádky z naší vesnice (1874) – poslední Hálkova sbírka, vyšla měsíc po jeho smrti. Zajímá se o život vesnického lidu. Dějištěm je středověká vesnice na Mělnicku. Upozorňuje na sociální rozpory, ale i na rozpor mezi mládím a stářím.