13.Májovci

Její nejslavnější prózy jsou z Podještědí, kam 30 let jezdila každé léto – tzv. ještědské prózy. Snažila se v nich podat charakteristiku venkovského lidu a zároveň řešit určité morální otázky, které považovala za důležité. Největší pozornost věnovala vztahu muže a ženy – jejími literárními hrdiny jsou vždy ženy, které jsou mravně a morálně silné. Tyto ženy jsou schopny obětovat svou lásku vyšším ideálům. Její hrdinky většinou nejsou spokojeny se svým životem a nenacházejí štěstí. Na jejich postavách Světlá demonstruje svou základní ideu: skutečné štěstí nelze dosáhnout porušením mravních zákonů.

Následujících 5 románů nazýváme Ještědské romány. V těchto románech staví venkovskou společnost na vyšší mravní úroveň než pražské měšťáky.

Vesnický román (Antoš Jírovec odchází z hor na rychtářův statek do služby. Všichni jej tu měli rádi,

především rychtářka. Po smrti manžela se za Antoše provdala. Zpočátku se jejich manželství zdálo ideální, přestože byla Jírovcová o deset let starší než Antoš. Po čase ale začala nesmyslně žárlit, dělala manželovi naschvály, až jej vyštvala z domu, kde nechal i své dva syny. Na Vánoce se Antoš vrátil, ale nejdříve zašel navštívit svou starou matku. Byla u ní rychtářčina služebná Sylva i s oběma syny. Po Antošově odchodu se Sylva musela o vše starat. Antošovy děti brala jako své vlastní. Antoš se do Sylvy hluboce zamiloval, ale matka mu nedovolila, aby dětem vzal pravou matku, byť špatnou. A tak Sylva odešla do Prahy a Antoš zůstal se svými syny v chaloupce v horách. Po matčině smrti zde vedl hospodářství sám. Za nějakou dobu zemřel v rodném baráčku i on.)

Kříž u potoka (Příběh vypravuje o prokletí rodu Potockých a velké lásce, která toto prokletí zničila. Mladá

Evička, která jako sirotek vyrůstala ve mlýně Dolanských, si často chodívala sedat na kamennou mohylu. Dozvěděla se, že se zde staly dvě vraždy, za nimiž stál nejstarší bratr Potocký. Neštěstí rodiny pokračovalo osudem Józy Kobosilové. Frantík Potocký ji donutil ke svatbě, dal jí napít čarovného lektvaru, aby si získal její lásku. Józa se ale pomátla a spáchala sebevraždu. Zůstalo po ní narozené dítě. Evička se ze zvědavosti vydává na Potockých statek, kde už žije jejich další generace-bratři Ambrož a Štěpán. Oba jsou ale prokleti, že manželství, do kterého by vstoupili, špatně skončí. Evička se ale prokletí nebojí a z lásky se provdává za Štěpána. Jejich manželství se jednu dobu sice zdálo ohrožené, ale Štěpán nakonec pochopil Eviččinu lásku a oddanost. Změnil se opět v dobrého muže, a manželství tak zachránil. S pomocí Ambrože, který zemřel při rvačce, aby ochránil bratra před intrikami vesnických boháčů, je prokletí rodu Potockých zlomeno. Zasloužila se o to ale především nezlomná láska Evičky.