13.Májovci

Různí lidé – studie a obrázky povah a osudů lidí, jež potkal v cizině. Patří do Arabesek

Trhani-povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice; tragické osudy

Pražské obrázky

Pařížské obrázky

Menší cesty

Povídky malostranské (1877) – jsou považovány za Nerudovo vrcholné prozaické dílo. Vytvořil zde obraz Malé Strany, v době před rokem 1848, na základě svých vzpomínek. Zobrazuje zde typické postavy českého měšťanstva. S humorem líčí jejich vlastnosti, kritizuje místní život.

Používá formu novelisticky uceleného příběhu, jindy se jeho vyprávění skládá z řady drobných záběrů všedního života. Hrdinové jsou přesně charakterizováni, každý z nich má jiný projev. Neruda uměl skvěle typizovat. Neruda místo slova povídka používá slovo arabeska, nebo črta (tzn. něco mezi fejetonem a povídkou).

Týden v tichém domě

Pan Ryšánek a pan Schlegl (Příběh povídky zasahuje do roku 1875. Odehrává se v hostinci U Štajniců, kde se

odedávna schází společnost vyšších úředníků a každý zde má své místo. U jedné lavice proti sobě sedávali pan Ryšánek a pan Schlegl. Nikdy na sebe ale nepromluvili, nepodívali se stejným směrem. Nenáviděli se, protože dříve si byli soky v lásce. Jednoho dne ale prodavač kanafasu-pan Schlegl-onemocněl. Když zase po dlouhé době přišel ke Štajnicům, shledal se zde opět s panem Ryšánkem-obchodníkem se železným zbožím. Překonali nenávist a ukázalo se, že se potřebují a jsou vlastně i přátelé.)

Přivedla žebráka na mizinu

O měkkém srdci paní Rusky

Večerní šplechty

Doktor Kazisvět (Doktor Kazisvět byla přezdívka pro lékaře Heriberta, který však své povolání nevykonával.

Lidé jej pro jeho uzavřenost neměli rádi. Při jednom slavném pohřbu sjela rakev z nosítek a Heribert poznal, že ,,mrtvý“ muž žije. Stal se sice slavným, ale to nic nezměnilo, protože lidé už se těšili, že budou po nebožtíkovi dědit, a ,,doktor Kazisvět“ jim to překazil.)

Hastrman ( Pan Rybář patřil k nejváženějším občanům. Jeho oblíbené ,,moře“, které všem ukazoval, a zelený

fráček mu vysloužily přezdívku Hastrman. Vyprávělo se, že vlastní velké bohatství-sbírku diamantů. Snad si to myslel i on sám, ale jeho kameny neměly žádnou cenu. Rodina ho však i přesto měla ráda.)

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Pan Vorel si otevřel krámek U zeleného anděla. Lidé si však na nový

obchůdek nechtěli zvyknout, a tak si pan Vorel krátil čas při čekání na zákazníky kouřením dýmky. Když přišla první zákaznice, bylo vše tak zakouřené, že se rozneslo, že vše z jeho krámu je vyuzené kouřem. Pan Vorel stále čekal a nakonec se ze zoufalství oběsil.)

U Tří lilií

Svatováclavská mše

Jak to přišlo, že dne 30. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno

Psáno o letošních dušičkách