13.Májovci

Roku 1871 byl prohlášen za zrádce národa. V této době podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, s velmi zajímavými postřehy, které ukazují Nerudovy kvality dobrého pozorovatele.

V milostném životě se také nedočkal velkého štěstí. Nikdy se neoženil, ale své první lásce – Anně Holinové to pravděpodobně nabídl. Anna Holinová byla jeho celoživotní láska, věnoval jí řadu svých básní, ostatní jí nazývají věčnou Nerudovou nevěstou. Nejvíce jej poznamenala nešťastná láska ke Karolíně Světlé. Cítil v ní ušlechtilou ženu, osobu, která v něm probudila opravdové city. Podobně nešťastně skončila i láska s Terezkou Macháčkovou, která zemřela, a rozchod s Aničkou Tichou. Jako starý se zamiloval do Boženy (příjmení je neznámé), která v tu dobu byla velmi mladá.

Jan Neruda se celý život cítil zneuznán a od toho se odvíjel jeho často až záporný vztah k lidem. Měl problémy s alkoholem. Většinu života prožil v nouzi. Byl pochován na vyšehradském hřbitově v Praze. Měl být jako první pohřben na pražském Slavíně, ale na jeho vlastní přání je pohřben pod širým nebem.

Novinář

Neruda je zakladatelem fejetonů. Jako novinář byl oblíben a zvláště jeho fejetony patřily ve své době k nejčtenějším. Jako podpis používal znak trojúhelníčku.

Spisovatel

Jeho prozaické dílo, ačkoli zdaleka nedosahuje kvalit jeho poezie, bylo oceňováno již za jeho života. Jeho dílo je spjato s Prahou. Patří k nejvýznamnějším autorům české literatury vůbec.

Básník

Jeho básnické dílo je plné skepse a pesimismu, který občas zachází až k hranicím nihilismu. Jazyk Nerudova díla je bohatý, používá archaismy, zastaralé gramatické tvary a obraty. Často převrací slovosled. Zdůraznění děje provádí opakováním výrazů. Příslovce dává na konec věty a zkracuje tvary přídavných jmen. Nerudovo básnické dílo bylo pro svůj pesimismus nepochopeno a kvality tohoto díla začaly být běžně uznávány až zhruba dvacet let po jeho smrti. Pravdou však zůstává, že literární kritika a ostatní básníci se k jeho dílu začali vracet o něco dříve.

Dílo

Sbírky

Hřbitovní kvítí (1858) – velmi pesimistická. Neruda zde vyjadřuje zklamání z tehdejšího života, kritizuje morálku. Dílo je motivované smrtí otce. Objevuje se tu i sociální otázka, zabývá se chudobou. Nedůvěřuje lásce ani lidem. Cítí se velmi osamělý, roztrpčený. Tato sbírka je určitým protestem proti pokoře. Smutek je tu doplňován pocitem vzpoury proti pokoře.

Knihy veršů (1868) – obsahují verše z let 1857–1867, plus výbor ze sbírky Hřbitovní kvítí.

Dílo je rozděleno na tři části:

Kniha veršů výpravných (básně se sociální tematikou – Před fortunou milosrdných, Dědova mísa)