13.Realismus

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852)

Prožil část života v Petrohradě, část v Itálii. Pocházel ale z Ukrajiny, jejíž krajina a lidové zvyky se odrazily v jeho tvorbě. V Petrohradě se pokoušel prosadit jako herec. Pracoval jako úředník a učitel historie. Poznal řadu umělců, z nichž měl na něho největší vliv Puškin.

• na lidech vidí hlavně zápary

• 2 typy lidí

  • podvodníci

  • hlupáci (oběti podvodníků)

• drama

  • Revizor (1836)

    • Komedie má pět aktů a děj se odehrává v ruském maloměstě v rozmezí jednoho dne. Do městečka má údajně přijet revizor, což zcela vyvede z rovnováhy úředníky i ostatní činitele, protože nepracují tak, jak by měli. Většinou špatně zastávají své profese a nebrání se ani úplatkům. K takovým patří lékař Hübner, školní inspektor Chlopov, soudce Ljapkin-Ťapkin, poštmistr Špekin a další. Domnělým revizorem má být Chlestakov-petrohradský povaleč, lenoch, lhář a mluvka. V hostinci, kde bydlí, nemá čím zaplatit. Proto mu nevadí, že jej pokládají za revizora. Společně s vypočítavým sluhou Osipem se Chlestakov podmaňuje úředníčky z města. Získává na nich spoustu peněz. Dostane se také do rodiny místního hejtmana, jemuž chce svést ženu a pak ho dokonce požádá o ruku jeho dcery. Chlestakov z města odjíždí a občané se dozvídají, že nyní přijíždí skutečný revizor. Konečná scéna ukazuje jejich kamenné tváře.

    • Ženitba (1842), Předpokoj, Hráči

  • povídky

    • Večery na dědince poblíž Dikaňky (1831), Mirhorod (1835), Arabesky, Petrohradské povídky (1835-1842), Taras Bulba (1835-jediné dílo s kladným hrdinou, kozáckým atamanem)

  • román Mrtvé duše (1842)

    • Pavel Ivanovič Čičikov se rozhodl zbohatnout zvláštním způsobem. Za trochu peněz, které měl chtěl nakoupit ,,mrtvé duše“, tj. sedláky, kteří zemřeli od posledního sčítání lidu. Statkáři, kteří platili daň podle počtu nevolníků, museli odvádět poplatky až do příštího sčítání i z těch poddaných, kteří mezitím zemřeli. Čičikov by se tak vykázal určitým počtem koupených sedláků a mohl by podle tehdejšího práva žádat o přidělení půdy zdarma v málo zalidněných oblastech. Za tyto sedláky, zaznamenané v úředních listinách jako živí, by dostal peníze, za něž by si pořídil statek už s živými sedláky. Čičikovova cesta po statkářích předvádí bohatě odstíněnou galerii výrazných typů: odporně sladkého Líbeznického, žvanila Nozdreva, neohrabaného Psovského, hrubou Shánělku či lakotného Plesnivce. Stejně plastický je￿i obraz úředníků￿ Přitom však Gogol nepíše zlostnou satiru, dokonce omlouvá i Čičikova jako oběť ziskuchtivosti.