14.Ruchovci, lumírovci

Matěj Brouček na výstavě (1892)

Romány:

Kandidát nesmrtelnosti (1879)

Ikaros (1885)

Druhý květ (1893) – pravděpodobně jeho nejlepší román, líčí zde své mládí a studium na gymnáziu.

Dále napsal značné množství humoristických povídek a fejetonů. Často psal z advokátního prostředí.

Ladislav Quis

Ladislav Quis (5. února 1846, Čáslav – 1. září 1913, Černošice) byl český spisovatel, básník a překladatel, představitel skupiny ruchovců.

Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře; studoval nejprve akademické gymnázium v Praze a od roku 1863 gymnázium v Táboře, (v době působení známého vlastence, pedagoga-ředitele Václava Křížka). Po maturitě Quis pokračoval studiem práv v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem.

V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu (za nemocného Karla Sabinu, kde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce. Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se usadil. Ve městě se JUDr. Ladislav Quis těšil velmi dobré pověsti a úctě; zasloužil se mj. o realizaci stavby (1905) místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží a vedle stojící fary; místní nadšenci založili ve městě již v roce 1902 muzeum - byli to vesměs významní lidé tehdejší doby – a mezi nimi i literát Ladislav Quis.

Tvorba

Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis "LUŽNICE". Své první básně i povídky (1865) uveřejňoval v místním časopisu "Tábor"

Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např.: Květy, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruchu(I. a II.); Almanachu českého studentstva a Máje Umělecké Besedy.

Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského (22 sešitů-1902-1903); pro Knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského „Ohlasů“ (1898) a Erbenovy „Kytice“(1901).

Z díla

Z Ruchu – básnická sbírka (1872), 2.vyd.1887;

Hloupý Honza – veršovaný cyklus českých pohádek (1880);

Ballady – (1883); 2. vyd.1898;

Třešně – veršovaná povídka (1884), 2.vyd. 1890;

Písničky – (1887);

Posvícenská mše – (1900);

Epigramy – (1897);

Próza

Kniha vzpomínek – (1902); Vzpomínky ze staré Prahy / Ladislav Quis - Výbor pořídili, k vydání připravili a vysvětlivkami opatřili Aleš Haman a Květoslava Neradová, (1. vyd . Praha, Vyšehrad -1984)

Překlady

z díla J. W. Goetha: Balady(1892), Ifigenie v Tauridě (1894);

F. Schillera: Marie Stuart (1891);

Staroskotské balady (přeložil a napsal úvod, Praha, naklad.Otto, (1900)

Básně – V.A.Kolcov - (1892);

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání