16.ČESKÝ kritický realismus

Působil jako advokátní pomocník v Kolíně (1869) a v Praze (1870–1873).

V letech 1874–1875 působil v Rusku v Petrohradu jako soukromý vychovatel.

Od r. 1877 působil jako advokát v Semilech.

Od r. 1913 žil v Praze.

Dílo

Jeho dílo se týká Podkrkonoší. Byl velmi silně ovlivněn socialismem.

Objevují se u něj témata, která byla v české literatuře mnohokrát rozvedena (továrník je neschopný alkoholik atp., který ponižuje své podřízené). A. Stašek je pravděpodobně jedním z prvních českých spisovatelů, kteří s těmito motivy pracovali.

Próza

Nedokončený obraz

O ševci Matoušovi a jeho přátelích – povídka; děj se odehrává ve Vranově, na pozadí Svárovské stávky. Matouš Štěpánek je skutečná postava – pytlák, pašerák. Zde se seznamuje s komunisty a stává se z něj proletář.

Na rozhraní

V temných vírech – trojdílný román, popisuje zakládání textilních továren v podkrkonoší, dílo napsáno pohledem nejchudších vrstev, získávání majetku považuje za zločin.

Blouznivci našich hor – povídky; zabývá se spiritismem a snaží se popsat jeho různé varianty.

Přelud

Když hlad a válka zuřili

Stíny minulosti

Vzpomínky

Paní komisarka -

Poezie

Co minulo a nevrátí se více

Drama

Smlouva s lichvářem

Vědecká literatura

Ruská literatura a Turgeněv

Alois Jirásek

Reliéf Alois Jirásek v Olomouci

Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov – 12. března 1930 Praha) byl český prozaik a dramatik, autor řady historických románů a představitel realismu. Byl několikrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Život

Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Jakub Jirásek (1822-1901), původně rolník a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová (1821-1887).

Navštěvoval německé piaristické gymnázium v Broumově (1863-67), české gymnázium v Hradci Králové (1867-71) a na pražské univerzitě vystudoval historii (1871-74).

Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu.

Potom (r. 1888) přesídlil do Prahy, kde bydlel na dnešním Jiráskově náměstí, nejdéle (od r. 1903 do smrti) na ul. Resslova č. 1, a pokračoval v pedagogické práci i v literární činnosti. Obnovil osobní styky s Mikolášem Alešem, s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány, a se spisovateli lumírovského kruhu (J. V. Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým a Josefem Thomayerem), navázal přátelství se Zikmundem Wintrem a K. V. Raisem, trvalé kontakty měl také s mladší generací (J. S. Macharem, Jaroslavem Kvapilem a Zdeňkem Nejedlým). Od roku 1909 byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře. Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova, ale též podnikal studijní cesty do míst, kam umisťoval děj svých děl.

Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa.