5. Kuře melancholik - K. J. Šlejhar

Chlapce nechali stonat a nikdo si ho nevšímal. Jen když měl přijet lékař, dali ho do hezké postýlky a převlékli ho. Lékař konstatoval, že chlapec brzy zemře, a tak ho zase strčili do starých peřin a do kuchyně. Pepka si stěžovala, že zde nemůže vydržet, a tak byl přestěhován do kůlny na zem. Kuře se postavilo k oknu a podivně kdákalo, dokud nevzburcovalo paní domu. Chtěla, aby bylo hned podříznuto, ale stihlo utéct do kůlny k chlapci. Ten zemřel s kuřetem přitištěným k tělu.

určení smyslu díla

Chlapec i kuře se narodili jako „slabé kusy“ předem předurčené k záhubě. Ačkoli se chlapec snažil kuřeti pomoct, kuře bylo i nadále odstrkované a neoblíbené. Chlapec byl zpočátku odhodlaný žít, ale i on byl okolím udolán. Dílo ukazuje, že člověk proti přírodě nic nezmůže.

Časoprostor

- místo: vesnický dům, ve kterém vyrůstá hlavní hrdina

- čas: autorova současnost, ode dne úmrtí chlapcovy matky do chlapcovy smrti, přibližně rok

Kompoziční výstavba

- chronologický děj

• II. část

Vypravěč

er- forma, vševědoucí

Postavy

Chlapec – poloviční sirotek, citlivý chlapec, který velmi trpí a strádá po smrti matky, otec ho přehlíží a nová matka šikanuje

Otec – tvrdý a hrubý muž, svou manželku bil, vládne na statku tvrdou rukou

Macecha – mladá, krásná, zlá, sobecká, falešná a zákeřná žena, která chlapce nenávidí

Katla – služebná, hodná žena, která má chlapce skutečně ráda

Pepka – zlá a protivná služka

Slohový postup

vyprávěcí a popisný

Typy promluv

Přímá, nepřímá řeč

• III. část

Úryvek k rozboru:

Zeptalo se děcko jednou Katly, proč se to má tak s tím kuřátkem. I odvětila Katla s úsměvem:

„Víš je to nějaký, melancholik', a proto je nemohou ti druzí vystáti.“

Děcku zaznělo to slovo cize, jalo se o něm přemítati. A srovnavši je se stavem věcí, vštípilo si to slovo do paměti s pojmem něčeho nespravedlivého a zlého, zároveň s pojmem nějakého velikého utrpení. Pod tímto pojmem jevilo se mu nadále, vůbec povržené kuře. A čím víc vtíral se mu výraz ten na mysl, tím víc byla jeho duše na straně povrženého kuřete…

Mladá paní zatím ujala se vlády v domě. Vše se řídilo jejím přáním, jejích rozkazů musilo býti slepě dbáno. A bylo těch rozkazů nemálo.

Děvečky jí nemilovaly. Vyjadřovaly se každé chvíle, že byly-li za nebožky tolik let, nepůjde to nyní ani tolik neděl. Katla pak pravila, že kdyby nebylo toho hocha, že odešla by hned.

- spisovný, zastaralý jazyk

Přímá řeč

Deminutivum

Infinitiv (knižní výraz)

Přechodník

Inverze – změna slovosledu

Pejorativum

Aposiopese – odmlčení

Dialekt

Metafora

Hošík pak se bál nové matky a zřejmě se jí stranil. Jedině při jídle musel býti v její společnosti. Sedávala s otcem na pohovce, těsně podle něho. Smutný a zaražený, jako ve snách svá sousta pojídaje, hošík pozoroval všechno netečně, jako odněkud zdaleka, jaksi tím způsobem, jak z ústraní na vás hledí králík, jednotvárně okousáváje svůj list, – zdánlivě bez účastenství, a přece neodvratnýma zrakoma, plnýma plaché, neustálé bázně, každé vaše hnutí sleduje. Tak hošík. A nic jiného neuměl si pomysliti o tom, jak se ti na pohovce k sobě chovali, než toto: Jakže to přijde, že jeho tatínek pořád tuhle objímá a líbá, vůbec chová se k ní tak pěkně a nějak zvláštně, co s nebožkou maminkou hrubě nakládal, sápával s ní často, křičel na ni a ošklivě jí nadával, natož aby ji někdy obejmul nebo políbil. – O svých myšlénkách se dlouho nikomu nezmínil. Až jednou, když ho Katla konejšila k spánku, šeptem na ni zavolal: