Alois a Vilém Mrštíkové - Maryša

- vytváří typizaci – typické prostředí (detailní popis), typická postava (ze současnosti, nese ///určité vlastnosti určitého okruhu lidí) X romantismus (výjimečnost)

- většinou er-forma, autor není ztotožněn s dílem, autor – výběr prostředí

- jazyk = typizační, charakterizační prostředek; užití nářečí

- formy: próza, žánry - povídky, romány (rozsáhlé románové cykly, epopeje)

- podoby realismu:

• popisný: Božena Němcová (Babička, V zámku a podzámčí, Divá Bára)

• kritický: K. H. Borovský (epigramy, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra), ////Honoré de Balzac (Lidská komedie), Charles Dickens (Oliver Twist)

• naturalismus: Emile Zola (Zabiják), Guy de Maupassant (Kulička), Josef Karel Šlejhar

- ostatní (světoví) představitelé: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Zločin a trest), Lev ///Nikolajevič Tolstoj (Vojna a mír), Anton Pavlovič Čechov (lyrické drama – monologizace ///dialogu, Višňový sad), Charlotte a Emily Brontëovy, Henryk Sienkiewicz

- český naturalismus: nebyl tak výrazný jako ve FR, podrobný popis sociálního prostředí, /// ///výběr postav – ztroskotanci, chamtivci, opilci; popisy drastických scén – odpovídá tomu ///jazyk (expresivní), dílo je dokumentem té určité doby – autor je zapisovatelem; Vilém ///Mrštík (Santa Lucia), Ignát Herrmann (U Snědeného krámu), Josef Karel Šlejhar (Kuře ///melancholik – nejtypičtější dílo pro český naturalismus), proti byla Eliška Krásnohorská /// ///(naturalismus = ,,estetická ošklivost“)

- 2. polovina 19. st. u nás:

- r. 1848 – revoluce, porážka Bachova absolutismu, od r. 1860 – dochází k uvolnění, r. 1867 ////– rakousko-uherské vyrovnání, porážka české politické reprezentace

- 60. léta – intenzivní národní život, založen Sokol (tělovýchovná organizace, Miroslav ////Tyrš), vznik Umělecké besedy, založen Hlahol (pěvecký spolek, Bedřich Smetana)

- Generace májová:

- r. 1858 – Almanach Máj (sborník prací nastupující mladé generace, která vstoupila do //////literatury) – prezentuje svůj názor na literaturu, přihlásili se k odkazu K. H. Máchy, //////svoboda tvorby, evropský nadhled, kosmopolitismus (světoobčanství)

- Jan Neruda (Balady a romance, Zpěvy páteční, Arabesky, Povídky malostranské), //////Vítězslav Hálek (Večerní písně, V přírodě), Karolína Světlá (Ještědské romány, Kříž u //////potoka, povídka Hubička), Jakub Arbes (tvůrce nové formy – romaneto, Svatý Xaverius)

- Generace ruchovců a lumírovců:

- nová generace spisovatelů 70. a 80. let

- lumírovci – křídlo kosmopolitní, podle časopisu Lumír, preferovali snahu zapojit českou //////literaturu do kontextu světové literatury, Jaroslav Vrchlický (Emil Frída, dílo //////nejrozsáhlejší v čes. lit., lartpourlartismus – čisté umění, Zlomky Epopeje, Hudba v duši, //////Okna v bouři, Noc na Karlštejně), Josef Václav Sládek (od. r. 1877, předtím u ruchovců, //////překladatel – Shakesp., Selské písně a České znělky), Julius Zeyer (Radúz a Mahulena)