Carlo Goldoni - Sluha dvou pánů

2. dějství:

Silvio a pan Palmare žádají svá práva – Pantalome je však neoblomný, přestože je mu celá situace nepříjemná. Silvio se chce bojovat s údajným Frederigem. Beatrice mu daruje život a řekne Klárce, že je to kvůli ní. Na základě toho ji Silvio nařkne z nevěry. Klárce nevěří, ona proto ze zoufalství málem spáchá sebevraždu – naštěstí ji v poslední vteřině zachrání Smeraldina.

3. dějství:

Truffladino se snaží obsluhovat oba pány najednou. Musel zajít na poštu, odevzdat peníze a provětrat kufry. Proto dojde k záměně dopisů – díky tomu Florindo zjistí, že Beatrice je v Benátkách. Dotáže se sluhy, který si vymyslí příběh, na základě kterého si Beatrice vyvodí, že Florindo je mrtvý. Chystá se večeře, kde se má setkat „Frederigo“ s Pantalomem.

Jazyk:

• Spisovný, hovorový (co má za lubem, babo raď, a kdyby ševci padali!), nespisovný (polívka)

• Cizí slova (Bravissimo!), archaismy

• Slova citově zabarvená (srdíčko, pacinka, Klárinka, rošťák, rabiát, šibeničník, surovec…), nadávky (Ty hubo nevymáchaná!, Kampak, žábo hubatá?), citoslovce (ach, á, ó,…)

• Zvláštní výrazy Truffladina (ergo kladívko, hup jsem do toho po hlavě,

• Krátké dialogy (kvůli improvizaci), dlouhé monology Truffaldina – snaží se přesvědčit, pobavit…

• Tropy:

  • Hyperbola (zbořte se, kamna, Jen přes mou mrtvolu)

  • Metafora (Jen přes mou mrtvolu, tu máš mou ruku a s ní i celé mé srdce)

  • Přirovnání (kluk jako cumel, hluchý jako poleno)

  • Personifikace (slovo padlo)

  • Ironie, satira

• Figury:

  • Aposiopese (Nevím, co bych řekl…, Nu a…?, Jsem z toho celý…celý…Určitě mě pozná…)

  • Epizeuxis (Počkat, počkat,…)

• Epiteton (chudák holka, spolehlivé a zaručené zprávy)

O autorovi, vlivy na jeho tvorbu:

• Narozen 1707 v rodině lékaře, otec neúspěšný podnikatel → často se stěhovali

• 1731 dokončil studium práv v Ravenně, pracoval jako advokát a jezdil s kočovným divadlem

• Zakladatel novodobého italského divadla - inspirace komedií dell´arte = improvizované barokní divadlo z 16. století → pevné, ustálené charaktery postav, „mluvící jména“ + improvizace (před představením se dohodla pouze osnova děje), účelem bylo rozesmát publikum – Goldoni odstranil masky a na scénu přivedl i postavy z lidových vrstev

• Tvorba:

  • Kolos (1724) – satira, kvůli níž byl vyloučen z koleje v Pavii

  • Komteska (1743) – libreto ke komické opeře

  • Sluha dvou pánů – poprvé vydáno 1745, komedie dell´arte, Miroslav Donutil

  • Hrubiáni – komedie zesměšňující despotické rodinné prostředí, o vdavkách

  • Poprask na laguně (1762) – o žárlivé milenecké dvojici v rybářském prostředí

Literární/obecně kulturní kontext:

• 17. - 18. století → období klasicismu, osvícenství, empirismu, racionalismu a preromantismu (Velká francouzská revoluce, kapitalismus, návrat k antice)

  • Francie:

    • Moliere (Tartuffe, Lakomec)

    • J. Racine (Faidra – řecká psychologická tragédie)

    • P. Corneille (Cid – veršovaná tragédie)

    • Encyklopedisté – Rousseau, Diderot, Voltaire