České divadlo a drama ve 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Miloslav Stehlík
Píše v souladu s režimem
Jarní hromobití, Mordová rokle (o německé okupaci), Nositelé řádu
Vašek Káňa
Parta brusiče Karhana – budovatelské tematika
Vojtěch Cach
Duchcovský viadukt – střelba do horníků, kteří protestují proti špatným životním podmínkám, Mostecká stávka
hry psány podle skutečných událostí
Pavel Kohout
Jeho díla přinesla oživení, jiná tematika
Píše o mladých svazácích (převážně) – vytváří poezii, která je po chuti režimu
Na konci 60. let se distancuje od předchozí tvorby
Taková láska, Zářijové noci
v době pozdější – exulant, ale vrací se se slávou
60. léta
nastává uvolnění, tematická i žánrová rozmanitost, vznikají malá divadla
František Hrubín
Srpnová neděle, Křišťálová noc
nově psychologický podtext (vývoj postav)
Milan Kundera
emigroval do Francie po Pražském jaru, kde už zůstal
Jakub a jeho pán (přepracoval román spisovatele Diderota Jakub fatalista)
Majitelé klíčů, Ptákovina (školské prostředí, groteskní fraška o moci a sexu)
Václav Havel
Zahradní slavnost – karikatura byrokratické společnosti, užití sloganů a frází, vyprávění nesmyslů
jazyk prostředkem nedorozumění – absurdní drama
DIVADLA MALÝCH FOREM
= jsou divadla, která na území dnešního Česka vznikala od počátku 20. století jako alternativa k oficiálnímu divadlu. Většinou se zde hrály autorské hry, často proložené písničkami, charakteristické jsou také dialogy na předscéně. Hry jsou často založeny na humoru, častá je satira a parodie.
Divadlo Na Zábradlí
zakladatelé: Jiří Suchý, Ivan Vyskočil
texty vytvářené na jevišti zdánlivě připomínají Osvobozené divadlo – tzv. text apely => herci komunikují s diváky → žádné rozdíly mezi jevištěm a hledištěm
Vyskočil později přechází do Reduty pak do Nedivadla
Haprdánc – přepracovaný Hamlet
Divadlo Semafor
Akronym – Sedm malých forem = hudební komedie, jazz, filmová produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění
Jiří Suchý a Jiří Šlitr, od roku 1952 (nejvýznamnější dvojice)
později Jiří Grossmann a Jaroslav Šimek
po smrti Šlitra a Grossmanna – Petr Nárožný, Josef Dvořák, Miroslav Horníček
později přišla do divadla Jitka Molavcová – partnerka Suchého
zpočátku jako divadlo, které potřebuje inteligentního diváka, později spíše prostý lid
Jonáš a tyngl tangl, Návštěvní den, Kytice
Divadlo Járy Cimrmana
nikdy neexistující osoba, avšak génius (všeuměl, literát, vynálezce) – fantasmagorie
vymysleli ji Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák (Šebánek, Velebný)
pro diváky inteligentní a humorný přístup => celé divadlo založené na 1 osobnosti, potřeba inteligentního diváka
herectví zdánlivě neprofesionální, výrazný prostředek improvizace, parodie
charakteristické: improvizace, přednášky na pódiu, okouzlující humor
Vyšetřování ztráty třídní knihy, Vražda v salóním kupé, Hospoda na mýtince, Němý Bobeš, Posel z Liptákova