České divadlo a drama ve 20. století

Miloslav Stehlík

• Píše v souladu s režimem

• Jarní hromobití, Mordová rokle (o německé okupaci), Nositelé řádu

Vašek Káňa

• Parta brusiče Karhana – budovatelské tematika

Vojtěch Cach

• Duchcovský viadukt – střelba do horníků, kteří protestují proti špatným životním podmínkám, Mostecká stávka

• hry psány podle skutečných událostí

Pavel Kohout

• Jeho díla přinesla oživení, jiná tematika

• Píše o mladých svazácích (převážně) – vytváří poezii, která je po chuti režimu

• Na konci 60. let se distancuje od předchozí tvorby

• Taková láska, Zářijové noci

• v době pozdější – exulant, ale vrací se se slávou

60. léta

• nastává uvolnění, tematická i žánrová rozmanitost, vznikají malá divadla

František Hrubín

• Srpnová neděle, Křišťálová noc

• nově psychologický podtext (vývoj postav)

Milan Kundera

• emigroval do Francie po Pražském jaru, kde už zůstal

• Jakub a jeho pán (přepracoval román spisovatele Diderota Jakub fatalista)

• Majitelé klíčů, Ptákovina (školské prostředí, groteskní fraška o moci a sexu)

Václav Havel

• Zahradní slavnost – karikatura byrokratické společnosti, užití sloganů a frází, vyprávění nesmyslů

  • jazyk prostředkem nedorozumění – absurdní drama

DIVADLA MALÝCH FOREM

= jsou divadla, která na území dnešního Česka vznikala od počátku 20. století jako alternativa k oficiálnímu divadlu. Většinou se zde hrály autorské hry, často proložené písničkami, charakteristické jsou také dialogy na předscéně. Hry jsou často založeny na humoru, častá je satira a parodie.

Divadlo Na Zábradlí

• zakladatelé: Jiří Suchý, Ivan Vyskočil

• texty vytvářené na jevišti zdánlivě připomínají Osvobozené divadlo – tzv. text apely => herci komunikují s diváky → žádné rozdíly mezi jevištěm a hledištěm

• Vyskočil později přechází do Reduty pak do Nedivadla

• Haprdánc – přepracovaný Hamlet

Divadlo Semafor

• Akronym – Sedm malých forem = hudební komedie, jazz, filmová produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění

• Jiří Suchý a Jiří Šlitr, od roku 1952 (nejvýznamnější dvojice)

• později Jiří Grossmann a Jaroslav Šimek

• po smrti Šlitra a Grossmanna – Petr Nárožný, Josef Dvořák, Miroslav Horníček

• později přišla do divadla Jitka Molavcová – partnerka Suchého

• zpočátku jako divadlo, které potřebuje inteligentního diváka, později spíše prostý lid

• Jonáš a tyngl tangl, Návštěvní den, Kytice

Divadlo Járy Cimrmana

• nikdy neexistující osoba, avšak génius (všeuměl, literát, vynálezce) – fantasmagorie

• vymysleli ji Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák (Šebánek, Velebný)

• pro diváky inteligentní a humorný přístup => celé divadlo založené na 1 osobnosti, potřeba inteligentního diváka

• herectví zdánlivě neprofesionální, výrazný prostředek improvizace, parodie

• charakteristické: improvizace, přednášky na pódiu, okouzlující humor

• Vyšetřování ztráty třídní knihy, Vražda v salóním kupé, Hospoda na mýtince, Němý Bobeš, Posel z Liptákova