ČJ-Ostře-sledované-vlaky

Ostře sledované vlaky

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ (Česká lit. 1968-1969)

• politická a společenská situace

• konsolidace a normalizace

• politické čistky

• upálení Jana Palacha a Jana Zajíce

• 1. 1. 1977 Charta 77 (podepsali např. Václav Havel, Jan Patočka, Jiří Hájek) → Anticharta

• manifest Několik vět

• pocity zklamání a rezignace → emigrace

• kontext dalších druhů umění

- malířství – oficiální (sociální realismus) x neoficiální (abstraktní malba)

- sochařství – pomníky funkcionářů

- architektura – úpadek, paneláky

- hudba – písničkář Jaromír Nohavica

• literatura

• postižena normalizací

• zakázání dosavadních literárních časopisů, rozpuštění Svazu československých spisovatelů

• lit. rozštěpena na tři proudy – oficiálně publikovaná samizdatová, zahraniční (exilová)

  • někteří autoři neoficiálně i oficiálně (po cenzurních úpravách) – Hohumil Hrabal, Jaroslav Seifert (Maminka, Morový sloup, Všecky krásy světa, Býti básníkem)

• ve velkém vycházeli prorežimní básníci – Jiří Žáček (Slabikář, Blues pro kravatu)

• omezeně směli publikovat významní autoři z 60. let (po ideových ústupcích či veřejné sebekritice)

  • Bohumil Hrabal

  • Ladislav Fuks – Oslovení z tmy, Spalovač mrtvol, Pan Theodor Mundstock

  • Vladimír Páral – Soukromá vichřice, Mladý muž a bílá velryba

• kvůli ideologickému tlaku volena úniková témata, aby autoři nemuseli psát angažovaně – příroda, rodinné problémy, erotika

• v samizdatu edice Petice (vedl Ludvík Vaculík) – do 1989 410 svazků; edice Expedice (spoluzaložil Václav Havel)

• mnoho autorů emigrovalo

  • Josef Škvorecký – Zbabělci, Mirákl

  • Arnošt Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Noc a naděje, Démanty noci, Dita Saxová

  • Milan Kundera – Žert, Nesnesitelná lehkost bytí, Směšné lásky, Nesmrtelnost

  • písničkář Karel Kryl

• bytové divadlo – zakázaní herci (Pavel Landovský)

BOHUMIL HRABAL (1914-1997)

• nemanželské dítě

• dětství v Nymburku (→ zachyceno vzpomínkovými prózami Postřižiny; Městečko, kde se zastavil čas a Harlekýnovy miliony)

• časem se k nim domů přistěhoval otčímův bratr Josef (Pepin) → Postřižiny

• studoval práva v Praze

• za války několik zaměstnání

• po válce dokončení práv, ale většinou nekvalifikované profese (např. v pivovaru, výpravčí)

• manželka Eliška (→ jejíma očima líčena trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky)

• 1963 spisovatelem z povolání

• nesměl publikovat → vycházel v samizdatu a exilu

• po vyjádření loajality k režimu směl po megacenzuře publikovat – nestaral se o pilitiku ani o svá díla, vůbec mu to nevadilo

• zobrazení života lidí na okraji společnosti

• využití nespisovných útvarů českého jazyka (v přímé řeči)

• v prózách většinou chybí souvislý děj – množství epizod zachyceno “nekonečným” proudem řeči bez snahy o promyšlenou kompoziční výstavbu – má to evokovat hospodské vyprávění – “pábení” (jedno téma mě přivede k jinému)

• dovedeno do krajnosti v experimentální próze Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1 věta)

• poetizace všednosti – popisuje vznešené vedle nízkého (např. básnické metafory vedle hospodských výrazů) → originální pohled na svět

• od 30. let poezie, v 50. letech se zaměřil na prózu

• hl. hrdinové jeho děl svérázní, vymykají se běžnému průměru – např. v povídkových souborech Perlička na dně (o obyčejných lidech na okraji společnosti – ale v každém schované něco krásného) či Pábitelé (panoptikum svérázných postav = pábitelů, vystavěno na ironii a nadsázce, příběhy často nevěrohodné či přibarvené, povídka Jarmilka – vykreslen charakter jednoduché, myšlenkově slabé dívky

• v 70. letech zákaz publikovat – vrcholná díla

  • román Obsluhoval jsem anglického krále (satira věčné české přizpůsobivosti)

  • povídka Příliš hlučná samota