DIVÁ BÁRA - Božena Němcová

• přirovnání: vyšpulené pysky, červené jako krev; množství vlas§,   černých jako havran
• metonymie: když šla chasa do lesa
• oxymóron: na svých hrobech se veselili; strach a bázeň
• kontrast: nejpěknější bylo u ní oko X proto musela od lidí posměch snášet
• personifikace: oči buličí

Obsah

Když Báře bylo 6 neděl stala se u nich doma nehoda, když k ní v pravé poledne zaskočila sousedka našla polomrtvou

matku Báry Báru a zavolala kmotry. Vzkřísily ji a zjistily, že ji nejspíše navštívila polednice, tu začali zkoumat malou Báru,
přišla jim jako divé a polednicí podstrčené dítě, i přesto, že bába prohlídla dítě a rozhodla, že je to její Bára, tak od té

nehody matka Báry stále churavěla a za několik let umřela. Jakub tedy zůstal na malou Báru sám.

Bára do školy mohla chodit jen v zimě jinak musela pomáhat otci. Byla silné, mrštné děvče a ničeho se nebála.

Kromě otce ji měla ráda jen Elška a Josífek, dokud byli malí tak si spolu hráli, ale ve dvanácti byli rozděleni.

Elška odjela za svou tetou do Prahy, aby ji slušně vychovali, starala se tam o tetu. Nakonec tam strávila 3 léta a

zamilovala se tam do Hynka, s nímž si i po návratu psala potají na tetino jméno ve zvláštní řeči dopisy a doufala, že si ho
někdy bude moci vzít, s čímž se také svěřila Báře. Josífek byl dán do školy, aby se stal panem páterem (farářem), sám jím

býti nechtěl, kvůli čemuž na něj byli kostelníkovi naštvaní. Jen Bára zůstala na vesnici a dále pomáhala otci se stádem.

Když se Elška vrátila, tak ji panna Pepinka chtěla vdát za správce, bohatého malého muže se kterým by se měla dobře