euripides-medeia

Vladařem v Iólku byl Peliás, jemu měl Iásón odevzdat zlaté rouno a získat zpět vládu pro sebe. Ale Peliás se moci nehodlal vzdát. Znovu Iásón prosil Médeiu o pomoc a ta opět vyhověla. Nejprve omladila Iásonova otce Aisóna tak, že mu vypustila ze žil krev a nahradila ji kouzelnou šťávou. Když o totéž pro svého otce požádaly Peliovy dcery, Médeia jim poručila, aby otci otevřely žíly, ale dál pro něj nic neudělala a Peliás zemřel. Jeho syn Akastos následně Iásona s Médeiou z Iólku vyhnal.

Útočiště nalezli u korintského krále Kreonta.

Drama začíná tím, že Iáson zradí Médeiu i její dva syny a pojme za manželku Glauku,dceru krále Kreonta. Médeia to bere jako obrovskou zradu a nevděk za to, co vše pro něj udělala. Prokleje krále, jeho dceru i samotného Iásona a vymýšlí pomstu. Jednou za ní přijde Kreon a chce ji poslat do vyhnanství, protože slyšel o jejím prokletí královské rodiny. Médeia neví kam jít, až toho dne tudy prochází s průvodem král athénský, Aigeus. Ten jí nabídne útočiště ve své zemi. Médeia vymýšlí velmi krutou pomstu. Chce mluvit s Iásonem, naoko se mu za všechno omluví, uzná svou chybu a přijme, že Iáson tak činil jenom pro dobro její a jejich dětí. Vzápětí pošle své dva syny za královou dcerou se vzácnými šaty a korunkou jako svatebním darem a prosbou o smilování nad vyhnanstvím jejích synů. Šaty jsou očarované a jakmile je královská dcera obleče, začne působit jed, kterým je Médeia otrávila. Společně s dcerou zahyne i Kreon, který se jí snaží z otrávených šatů pomoci. Když se Medeia dozví, že se její pomsta zdařila, po velkém duševním přemlouvání zabije i své dva syny jako daň Iásonovi za jeho nevěru a zradu. Iáson spěchá za Médeiou, ptá se, proč to provedla a žádá ji alespoň o těla svých mrtvých synů. Ta ale nesvolí a ujíždí i s mrtvými syny na voze taženým draky, který dostala od Hélia, svého děda.

Výňatek z textu - (smrt Médeiných dětí):

Je rozhodnuto, ženy, přišel činu čas:

hned usmrtím své děti a pak prchnu!

Teď nesmím váhat, abych nevydala jich

svým nepřátelům, smrtí ještě hroznější.

Je souzeno jim zemřít, není vyhnutí;

i usmrtím je sama, jejich matka, já!

Nuž ozbroj se, mé srdce! K čemu otálím

ten děsný, ale nutný vykonati čin?

Jen vzhůru, bídná ruko, chop se meče, chop,

jen vystup na bolestné žití kolbiště

a neochabuj, nevzpomínej dítek svých,

že je máš ráda, žes je porodila - ne!

Jen tento kratičký den dětí zapomeň

a potom - plakej, plakej! Usmrtíš je sic,

však byly ti také drahé - ach, já nešťastná!

Médeia

Nač páčíš dveře? Hledáš-li snad mrtvoly

a pachatelku, mne, ó nech té námahy

a netřes vraty! Chceš-li něco ode mne,

mluv, co ti libo: rukou se jich nedotkneš!

mně tento vůz dal otcův otec Hélios,

by ochránil mne před rukama nepřátel.

Iáson