euripides-medeia

Ty vyvrheli, ženo nejvýš protivná

i mně i bohům, všemu rodu lidskému,

tys měla sílu proklát mečem děti své,

ty, jejich matka, a v nich zničila i mne,

a vykonavši tento zločin bezbožný,

máš ještě smělost dívati se na slunce

a zemi? Kletba tobě! Dnes to jasně zřím,

však tenkrát jsem byl slepý, když jsem z domova, z té divočiny, vedl si tě do Řecka,

tu bídníci, jež otce, vlast svou zradila!

Tvých činů kletbu na mne bozi svalili.

Tys bratra zavraždila v rodném domě

tvém a tak jsi vešla na mou krásnou příďou loď: to byl tvůj začátek! A potom stala ses

mou chotí, zrodila mi děti, synky dva,

a z líté žárlivosti jsi je zabila!

Ó, toho nebyla by žádný z řeckých žen

se dopustila! A já jsem ti před nimi

dal přednost, vzal jsem si tě, zmar a zkázu svou, neženu, líté zvíře! Skylly, běsnící

kdes na západě, ty jsi ještě divnější!

Však tebe neranil bych ani tisíci

snad nadávkami - ty jsi drzost vtělená:

zhyň, hnusný tvore, krví dětí zborcený!

Mně zbývá jenom oplakávat osud svůj.

Já nebudu se těšit z mladé manželky,

a dětí, jež jsem zplodil, jež jsem vychoval,

už neoslovím za živa - jsou ztraceny!

Médeia

K těm slovům tvým bych mohla velmi obšírně ti odvětiti. Ale otec Zeus to ví,

co já ti prokázala, a jaks jednal ty.

Tys nesměl, nesměl mého lože zneuctít

a žije slastný život, vysmívat se mně,

a nesměla mne beztrestně tvá princezna

ni tchán tvůj Kreon vypuditi ze země!

Nuž chceš-li, jmenuj si mě třebas ohavou

či lítou zvěří nebo divým netvorem:

však jsem tvé srdce ranila, jak zasloužíš!

Iáson

Ty trpíš také, sdílíš muka činů svých!

Médeia

Však trpím ráda, jen když ty se nesměješ!

Iáson

Mí synové, jak zlou vám osud matku dal!

Médeia

Mé děti, zhynuly jste vášní otcovou!

Iáson

Jak to? Což moje pravice je zničila?

Médeia

Ó ne, však nevěra a nový sňatek tvůj!

Iáson

Nuž tys jim z žárlivosti usoudila smrt?

Médeia

Což myslíš, že to ženu pranic nebolí?

Iáson

Ba dobrou ne; však ty jsi veskz ničemná.

Médeia (ukazujíc na děti)

He, těch už není: to tě bude hrýzt a hrýzt!

Iáson

Oh, žijí v děsné klatbě, jež tě bude štvát!

Médeia

Však vědí bozi, kdo byl rány původcem!

Iáson

Ba jistě vědí, jak je podlé srdce tvé!

Médeia

I pukni záštím! Syta jsem tvých nadávek.

Iáson

A já tvých také: lehký bude rozchod náš!

Médeia

Co mohu dělat? Rozchod si přeji též!

Iáson

Však nech mi mrtvé! Pohřbím je a oplakám.

Médeia

Oh, nikdy! Já je pohřbím vlastní rukou, já,

tam v Héřině svatém háji na vyšehradě,

by nezhanobil hrobu nikdo z nepřátel

a snad jich nevyhrabal. A lid

korintský má konat ode dneška slavné oběti, by usmířena byla vražda bezbožná.

Než já se odeberu nyní do Athén,

kde v Aigeově domě najdu přístřeší.

A ty, jaks bídný, tak i bídně zhyň,

ať se ti trpce vymstí, že sis mě kdy vzal!

Iáson