fuks-spalovac_mrtvol

 cizí slova a věty: „Kampf Mann gegen Mann“. (= Boj muže proti muži.)

 epiteton ornans - „blažená, čarokrásná, něžní, nebeská, nadoblačná, nevýslovná, sličná“

 makaronismus - „V Hitlerově mládeži, kde se učí box v základní škole, se vyučují jen přímé údery, hák je zakázan,... der Haken Darf im Übungsbetrieb des Jungvolks nich angewandt werden... možná, že v českém Klubu mladých v Praze to tak není.“

 dialektismy: „gáže (mzda), gatě (kalhoty)“

Porovnání filmu a novely

Rozdílnost filmu a knižní předlohy je minimální, například úprava scény v panoptiku, je ve filmu vylíčena daleko tvrdším a morbidnějším způsobem. Také je časté, že dialogy a monology se často zaměňují a objevují se na rozdílných místech než v předloze. Jak ve filmu, tak v předloze se u postav objevuje hovorová řeč i podobné nebo dokonce totožné větné konstrukce. Nebo záměna kapitol a jejich časová posloupnost v knize je pak ve filmu podaná rozdílně. Občasné je i vynechání detailů a vysvětlujících rozhovorů a dějů, které kniha obsahuje, také některé události úplně mizí a jiné jsou interpretovány jinak. Zásadní je změna způsobu, kterým se Kopfrkingl dostane do židovského pohřebního bratrstva – v knize v přestrojení za žebráka a ve filmu se tam nechá pozvat svým lékařem Bettleheimem.

Film také obsahuje některé scény navíc jako návštěva Kopfrkingla v „masérském salónu“, nová je též postava bledé mlčící dívky. V novele končí Romanův osud v blázinci a na konci války, což ve filmu úplně chybí a dodává mu ráz toho, že zlo vítězí nad dobrem, že není potrestáno a vesele si bují dál.

Přijetí filmu

S výsledným filmem byl autor námětu Fuks spokojen. Režisér ho také přijímá vcelku kladně, až na závěrečnou scénu, která musela být z ideologických důvodů vystřižena.

Sám režisér viděl ve filmu „černou komedii“, nicméně film byl přijímán v různých zemích různým způsobem. V Československu byl film promítán v době nedlouho po invaze armád Varšavské smlouvy, proto byla proměna hlavní postavy v nacistu chápána více než cokoli jiného jako alegorie nastupující normalizace. Film byl oficiálně pro přílišnou morbidnost stažen z distribuce a uložen do trezoru v roce 1973.

V Nizozemsku vyzněl film jako komedie, zatímco v Itálii byl přijat jako horor, protože zde byla kremace problematické téma.

Velice široké publikum si získal na počátku 90. let v Paříži, kde byl promítán kině Accatone a stal se druhým nejsledovanějším filmem. Zásluhu na tom měl také majitel kina Kazik Hentchel, který stylově kino vyzdobil.

Autor

Ladislav Fuks (1923-1994)

Autor válečných a psychologických próz, jeho hlavní hrdinové bývají psychicky zdeformováni.

Jeho dětství nebylo příliš šťastné. Otec, policejní úředník, byl chladný a dominantní člověk a matka se starala pouze o správnou společenskou výchovu svého syna. Největší životní krizí prochází Ladislav Fuks v době dospívání, tedy na počátku druhé světové války, kdy si poprvé uvědomuje svou homosexualitu. Krutý osud svých židovských spolužáků z gymnázia prožívá citelněji, jelikož sám trpí silným pocitem ohrožení - v koncentračních táborech tehdy mizí nejen Židé a Romové, ale také homosexuálové.