Hamlet_W.Shakespeare

Postavy mají kladné i záporné stránky (nikdo není jen černý nebo bílý, hodný nebo zlý …),  

Příčinou tragédií je lidská vášeň nebo náhoda, základem je láska a pravda.  

Ženy v Shakespearových dramatech rozhodují o svém životě samostatně, cílevědomé a 
ctižádostivé (znak renesance).  

V komediích je častá záměna osob a situační komika.  

Nedodržuje zásadu tří jednot (času, místa, děje), ale na začátku chór (sbor, komentující děj, 
jako v antice). 

Jeho tvorba patří do alžbětinského divadla (anglické divadlo rozvíjející se za vlády Alžběty I.) 
Alžběta divadlo finančně podporovala. 

Jeho tvorba se člení do 3 období: 

1.) K

omedie, veselohry, historické hry (z antických a anglických dějin) 

-   

Zkrocení zlé ženy, sen noci svatojánské, Jindřich IV., V., VI., Richard II., III., Julius  

 Caesar, Romeo a Julie 

 
2.) S

lavné tragédie, pesimistické 

- 

Hamlet, princ dánský, Othello, král Lear, Macbeth, Antonius a Kleopatra, kupec  

Benátský 

 
3.) 

Naděje, vyrovnání, vyjasnění 

- 

Zimní pohádka, sonety 

Další díla: 

Tragédie: Romeo a Julie, Othello, Král Lear, Mcbeth 
Komedie: Večer Tříkrálový, Zkrocení zlé ženy 
Historické: Antonius a Kleopatra, Richard II., III. 
Pohádkové: Bouře, Zimní pohádka 
Sonety 

Další autoři:  

Anglie 

– Choseur (Canterburské povídky) 

   Marlowe (Doktor Faust) 

Itálie – Petrarcha (Sonety) 

Alighieri (Božská komedie) 
Bocacoo (Dekameron) 
Machiavelli (Vladař) 

Španělsko – Lope de Vega (Ovčí pramen) 

          Cervantes y Saavedra 
  

(Don Quijote) 

Francie 

– F. Villion (Velký Testament) 

     Rebelais (Gargantua a Pantagruel) 

 
Literární / obecně kulturní kontext: 

Renesance 

14 - 

17. století 

Počátky v Itálii. Vzor v antice. Vliv zámořských objevů, vzestup měst, rozvoj spol. a přírodních věd. 
Lidé se soustřeďují na světské záležitosti, pozemské věci, užívají si života, spoléhají na rozum a 
vědecké poznatky.