Máj, porovnání Máje se Záhořovým ložem, Kytice
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
jazykové rysy Záhořova lože:
spisovná čeština plná poetismů (např. hostí), archaismů (např. dí, darmo) a historismů (např. v chrastině, čáka)
příklady jazykových prostředků: dysfemismus („Stůj červe“), metafora („král věkovitý nad věčnou pouští“), metonymie („tělo jeho – skála na skále ležící, údy jeho – svaly dubového kmene“), apostrofa („Kriste Pane, tam dej nám dospěti“), kontrast („obrací zmrzlinu opak do plamenů“), synekdocha („a zde se ucho mé obluzeno šálí“) a další.
Porovnání Máje a Záhořova lože
3. Erben vedl solidní a spořádaný život, pracoval jako pražský archivář a ve volném čase si zapisoval památky ústní lidové slovesnosti, které ve své dědině zaslechl. Ty právě jsou tím největším zdrojem jeho inspirace. Ke svým písním, baladám či pohádkám tedy přistupoval až s vědeckou exaktností, kdy se snažil zachovat tematickou celistvost jednotlivých příběhů. To se i odráží na jeho pojetí Záhořova lože, ve kterém se odráží jeho víra v křesťanskou ideologii a nápravu hříšníka. Máchova rozervaná, vášnivá, romantická a živelná povaha žádnou naději pro nápravu neviděl. Naopak se v jeho díle objevují spíše nihilistické a pesimistické myšlenky týkající se zejména neexistujícího posmrtného života a neopětované touhy po lásce.
4. Erben poskytuje Záhořovi prostřednictvím poutníkova přátelství nahlédnutí do svého vnitra a odhalení jeho vážné hříšnosti. Rovněž mu dává možnost poznat možný trest za pokračování ve svém dosavadním životě a dokonce i motivovat k nápravě pomocí vytrvalého pokání. To u Máchova Viléma neplatí, ač jej nepřízeň osudu pronásleduje již od narození. Vilém však odmítá přijmout odpovědnost za hříchy svého otce, čímž protestuje proti nelogickému řádu světa, ve kterém žije.
5. Mácha zastupuje svým dílem spíše ateismus, neboť v Máji jasně vyjadřuje prostřednictvím Viléma, že neexistuje žádný život po smrti a že je člověk odsouzený k zániku. Jeho dílo má navíc mystický nádech, což nejvíce dokazuje v I. intermezzu, kde se objevují na zemi duchové zesnulých. Erben propaguje opačné myšlenky v Záhořově loži, a to přímo během balady a nepřímo na konci. Podle něj dostane každý hříšník šanci na nápravu, pokud skutečně lituje svých hříchů a zločinů. Za to je mu přislíbený pokojný posmrtný život v dobrotivé lásce Boží.
6. Máchův poutník se objevuje v básni na začátku 4. zpěvu. Reflektuje a ztotožňuje se s Vilémem a jeho tragickým osudem, de facto též zemřel, ovšem v metaforickém smyslu. Bojí se, že již nenalezne odpovědi na spoustu otázek, zejména jak proměnit sny v realitu. Jeho metaforický odchod právě naznačuje onen konečný verš „Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!“ Řekl bych, že je Hynek postavou sice vedlejší, ale svým konečným vyzněním zásadní. Jinak je to u Erbenova poutníka, který do děje vstupuje jako hlavní postava, ale hlavní nakonec není. Záhořovi pouze jde dobrým příkladem při své odvaze a poté mu pomáhá změnit morální hodnoty svého života. Má spíše úlohu poradní.