Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Máj, porovnání Máje se Záhořovým ložem, Kytice

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (30,85 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Šimon Žáček, 1. B DOMACÍ ÚKOL - Máj 1. Máj je lyricko-epická báseň složená z jednoho předzpěvu (úvodu), 4 zpěvů a 2 intermezz (mezizpěvů). Děj: Je začátek máje, když se Jarmila v očekávání svého milého Viléma dozvídá o jeho osudu z úst jakéhosi plavce; následně se ze žalu utopí. Poté se ocitáme ve věži, kde je Vilém a uvězněn a dozvídáme se, že ho zítra čeká rozsudek smrti za zavraždění svého otce, o čemž nevěděl, neboť jen viděl svůdníka své milé Jarmily. Neznalost svého otce je zapříčiněna tím, že otec Viléma vyhodil jako malého z domova a musel žít jako loupežník v lesích. Nyní Vilém zoufá nad svým zmařeným osudem a nad velkým neznámem, které ho po smrti čeká. Hned další den byl oběšen na místě, kde si jako malý hrával. Toto místo navštěvuje po několika letech rovněž na počátku máje samotný Mácha, jehož zasáhl osud Viléma, s nímž se i z části ztotožňuje. 2. Dramatičnost spočívá zejména v hrůzném osudu všech protagonistů končícím nemilosrdnou smrtí vystavěném do kontrastu s čarovnou a přenádhernou májovou přírodou oslavující lásku. 3. Hned v prvním zpěvu je jasně vysvětleno celé téma, tzn. co se dělo, děje a bude dít. Proto je tento zpěv nejzásadnější pro uvedení do příběhu. Mácha zde narušuje po pár verších opěvování májové přírody zaměřením se na tragickou postavu Jarmily a její neproměněné očekávání Viléma. Po jejím skoku do vody nabírá Máj tragickou notu až do konce. 4. První verš narušující krásu přírody se objevuje již, když se autor zaměřuje hlouběji na výraz dívky přihlížející májové přírodě: „Po šírošíré hladině umdlelý dívka zrak upírá;…“ V té chvíli jde u čtenáře krása přírody do pozadí. 5. Ve druhém zpěvu se formují myšlenky hlavního hrdiny, které reflektují myšlenky samotného Máchy. Vilémovi nádherná příroda naopak přitěžuje, jelikož o to více se bojí prázdna budoucího života. Nostalgii střídají prudké a nekonečné stavy melancholie týkající se obav z nežití. Vilémovy monology přinutí k zamyšlení snad každého čtenáře, a to v té nejmožnější depresivní cestě. Lze doložit např. na: „Budoucí čas?! - Zítřejší den?! – Co přes něj dál, pouhý to sen, či spaní je i život ten, jenž žiji teď; a příští den jen v jiný sen je změní?...“ 6. Vilém měl příležitost nevědomky se pomstít nejen za nevěru své Jarmily, ale i za nevraživost svého otce, který ho jako malého vyvrhl do lesů. V konečném důsledku však za tuto kletbu trpí nejvíce, a to zejména proto, že nemá možnost se vykoupit a je vydán na milost a nemilost smrti. Mácha řeší otázku viny dá se říci spravedlivě (smrt za nevěru, smrt za vraždu nehledě na okolnosti), ač ne korektně křesťansky. 7. Pasáž vyjevující absolutní nicotu lze najít ve verších jako: „Tam prázdno pouhé – nade mnou, a kolem mne i pode mnou pouhé prázdno tam zívá. (…) To smrtelný je mysle sen, toť , co se ‚nic‘ nazývá…“ a jemu podobných. Autorovým účelem bylo co nejvíce přiblížit Vilémova muka všem čtenářům, a to z jeho pohledu, v projevu té největší zoufalosti vůbec. Tato pasáž umožnila opravdu autentický zážitek čtenáře při jeho smrti. 8. Nihilismus neboli skepticismus znamená radikální odmítání morálních a etických hodnot života. To se autorovi ve 2. zpěvu překonat nepodařilo, Vilém usíná a den na to umírá v přesvědčení, že jej nic nečeká. Avšak ve třetím zpěvu v tomto úryvku se Vilém na Boha na konci svého života přece jen obrací: „V soucitu s nešťastným v hlubokém smutku plál slzící lidu zrak obrácen v hory výš, kde nyní zločinec, v přírody patře říš, před Bohem pokořen v modlitbě tiché stál.“ Je možné, že tímto úryvkem chtěl Mácha sdělit, že existenci Boha úplně nevylučuje, nebo to byl tah, jak projít cenzurou. 9. Vztah básníka a jeho země lze přirovnat ke vztahu syna s matkou: „Ach v zemi krásnou, zemi milovanou, v kolébku svou i hrob svůj, matku svou, …“ 10. Vilém při východu Slunce míří ve velkém zástupu na vrcholek ke kolu s kůlem. Před smrtí se naposledy loučí s milovanou zemí a vzpomíná na bezstarostnost předchozích let. Poté je již za truchlení všech přihlížejících jeho hlava sťata a přiložena na kůl. 11. 4. zpěv je vyprávěn ich-formou a odehrává se až několik let po předešlých událostech. Poutník (autor sám) se vydává na prvního máje na toto místo, které jej historií plné kontrastů zasáhlo tak, že se ztotožňuje se všemi tragickými postavami zde. Truchlí při zapadajícím Slunci u kůlu nad krutosti osudu vystřelujícímu šípy proti mladé lásce. Hlavním tématem je proto důležitost uchování lásky i proti nepřízni osudu, jelikož ta jediná je podle autora nekonečná a nechává za sebou stopy i po smrti člověka. 12. Hrdinou je Vilém, anti-hrdina plný rozporů, slabosti, lítosti nad sebou sama, za což může částečně i jeho pohnutý osud. V té době to byl v Českých zemích absolutně atypický hrdina, ač ve světě se takových rozervanců vyskytovalo hodně (období romantismu). 13. Příklad charakteristiky v textu – o Jarmile: „Dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro spadlý, vybledlých lících krásy spějí.“ Pro Máchovy charakteristiky je typické vystihnutí vnitřních prožitků daného člověka odrážejících se na jeho zevnějšku, užívá k tomu přemíru metafor a přirovnání. 14. Podle mě je pasáží vyjadřující filosofii díla hned několik, avšak nejvíce příznačná je část na konci 3. zpěvu, kdy se Vilém loučí se svojí milovanou vlastí, jejíž krásu si uvědomil až při uvědomění si své konečnosti. Je to nádherné splynutí dvou kontrastních rovin Máchova Máje. 15. Jak už jsem napsal v otázce číslo 14, Vilém si svoji silnou citovou vazbu k přírodě uvědomil až těsně před smrtí, kdy už poznal, že jej jeho osud již nemine. Vilémův obdiv ještě i podněcují vzpomínky na dětství, kdy mu byla příroda při jeho hrátkách de facto matkou. 16. Zvolený kompoziční postup je in medias res, žádný úvod do děje se tu neobjevuje, vysvětlení důsledků přichází až z úst Viléma. Kompoziční části díla: Expozice: obdiv přírody, Jarmila čeká na VilémaKolize: Jarmila se dozvídá o osudu Viléma a utoneKrize: Vilém se zamýšlí nad svým zločinem ve vězení, přemýšlí o smyslu života a otázce trestu a vinyPeripetie: loučení

Témata, do kterých materiál patří