Máj, porovnání Máje se Záhořovým ložem, Kytice

Kompoziční části díla:

• Expozice: obdiv přírody, Jarmila čeká na Viléma

• Kolize: Jarmila se dozvídá o osudu Viléma a utone

• Krize: Vilém se zamýšlí nad svým zločinem ve vězení, přemýšlí o smyslu života a otázce trestu a viny

• Peripetie: loučení se Viléma se zemí a poprava

• Katastrofa: smrt Viléma; básníkova návštěva místa popravy

17. Příklad metafor: „lehká co mlha – bloudí sen“, „vše stopeno v lůno vod, jak v zrcadle se zhlíží“, „co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché se slzy celí rozplýváte, ...“ nebo např.: „a kolem lebky pozdní zář se vložila, co věnec z růží…“ a mnoho dalších.

18. Další jazykové prostředky: epitetony ornans („dvě vřelé slzy“, „modrá mrtvá zář“), oxmórony („vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas“), přirovnání („ohromný jako noci stín“), personifikace („modré se mlhy houpají“), onomatopie („u kolo vpleteno nad kůlem v kole pnělo“), kontrast („zní - hyne“), apostrofa („Pryč, myšlenko!“), gradace („doleji-dole-již jsou na pahorku“), exklamace („Ach – ona, ona! Anjel můJ!“), řečnická otázka („Budoucí čas?! – Zítřejší den?!“) anebo epizeuxis („To on! To on!“).

19. Mezi dynamické verše bych zařadil zásadní události v ději jako např.: „Obnažil vězeň krk, obnažil ňadra bílé, poklekl k zemi, kat odstoupí, strašná chvíle – pak blyskne meč, kat rychlý stoupne krok, vkolo tne meč, zločinci blyskne v týle, upadla hlava – skok i – ještě jeden skok – i teď ostatní ku zemi teď se skloní.“ Smrt Viléma probíhá takřka v pár verších. Naopak zdlouhavé verše se většinou vážou k obdivu přírody, např.: „Vyšlého slunce rudá zář zločince bledou barví tvář, a slzy s oka stírá, jenž smutně v dálku zírá. Hluboko pod ním krásný dol, temné jej hory broubí kol, lesů věnec objímá.“

20. Metrickým systémem Máje je jamb, tedy střídání nepřízvučné a přízvučné slabiky, což je pro českou poezii neobvyklé; ta využívá zejména trocheje. Jamb je spíš charakteristický pro řeckou nebo ruskou poezii.

21. Např. stříbrolunný (barva podobná stříbrnému svitu měsíce) nebo truchlorouška (rouška určená pro smutné události), oba vzniklé složením dvou slov.

22. Pomlky mají spíše praktický význam. Autor jich hojně používá ale nejen kvůli dodržení rytmiky, ale i za účelem dosáhnutí větší dynamiky děje, neboť pomlkami nahrazuje většinou slovesa nebo jiná slova, která by mohla akorát děj zpomalit. Také tak vyjadřuje aktuální tok myšlenek všech protagonistů, snaží se dosáhnout větší naléhavosti děje a vkládá tak slovům i mnohdy posunutý význam. Jednočlenné věty mají podobný účel, Mácha je používá zejména k posouvání děje dopředu a větší dynamičnost/zdůraznění v určitých pasážích.