Máj, porovnání Máje se Záhořovým ložem, Kytice

8. Nihilismus neboli skepticismus znamená radikální odmítání morálních a etických hodnot života. To se autorovi ve 2. zpěvu překonat nepodařilo, Vilém usíná a den na to umírá v přesvědčení, že jej nic nečeká. Avšak ve třetím zpěvu v tomto úryvku se Vilém na Boha na konci svého života přece jen obrací: „V soucitu s nešťastným v hlubokém smutku plál slzící lidu zrak obrácen v hory výš, kde nyní zločinec, v přírody patře říš, před Bohem pokořen v modlitbě tiché stál.“ Je možné, že tímto úryvkem chtěl Mácha sdělit, že existenci Boha úplně nevylučuje, nebo to byl tah, jak projít cenzurou.

9. Vztah básníka a jeho země lze přirovnat ke vztahu syna s matkou: „Ach v zemi krásnou, zemi milovanou, v kolébku svou i hrob svůj, matku svou, …“

10. Vilém při východu Slunce míří ve velkém zástupu na vrcholek ke kolu s kůlem. Před smrtí se naposledy loučí s milovanou zemí a vzpomíná na bezstarostnost předchozích let. Poté je již za truchlení všech přihlížejících jeho hlava sťata a přiložena na kůl.

11. 4. zpěv je vyprávěn ich-formou a odehrává se až několik let po předešlých událostech. Poutník (autor sám) se vydává na prvního máje na toto místo, které jej historií plné kontrastů zasáhlo tak, že se ztotožňuje se všemi tragickými postavami zde. Truchlí při zapadajícím Slunci u kůlu nad krutosti osudu vystřelujícímu šípy proti mladé lásce. Hlavním tématem je proto důležitost uchování lásky i proti nepřízni osudu, jelikož ta jediná je podle autora nekonečná a nechává za sebou stopy i po smrti člověka.

12. Hrdinou je Vilém, anti-hrdina plný rozporů, slabosti, lítosti nad sebou sama, za což může částečně i jeho pohnutý osud. V té době to byl v Českých zemích absolutně atypický hrdina, ač ve světě se takových rozervanců vyskytovalo hodně (období romantismu).

13. Příklad charakteristiky v textu – o Jarmile: „Dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro spadlý, vybledlých lících krásy spějí.“ Pro Máchovy charakteristiky je typické vystihnutí vnitřních prožitků daného člověka odrážejících se na jeho zevnějšku, užívá k tomu přemíru metafor a přirovnání.

14. Podle mě je pasáží vyjadřující filosofii díla hned několik, avšak nejvíce příznačná je část na konci 3. zpěvu, kdy se Vilém loučí se svojí milovanou vlastí, jejíž krásu si uvědomil až při uvědomění si své konečnosti. Je to nádherné splynutí dvou kontrastních rovin Máchova Máje.

15. Jak už jsem napsal v otázce číslo 14, Vilém si svoji silnou citovou vazbu k přírodě uvědomil až těsně před smrtí, kdy už poznal, že jej jeho osud již nemine. Vilémův obdiv ještě i podněcují vzpomínky na dětství, kdy mu byla příroda při jeho hrátkách de facto matkou.

16. Zvolený kompoziční postup je in medias res, žádný úvod do děje se tu neobjevuje, vysvětlení důsledků přichází až z úst Viléma.