Barbusse Oheň

dílo: Ostrov tučňáků – nejvydávanější dílo, satirický a alegorický román, parodie na francouzské dějiny

● názvy (případně obsahy) dalších autorových děl

Plačky – 1895, prvotina, básnická sbírka ovlivněná romantismem

Stalin – 1933, oslavný životopis

Peklo – 1908, román

Jasno – 1909, román navazující na Oheň

- francouzsky Clarté = název organizace založené Barbussem

- romány Peklo, Oheň a Jasno jsou ovlivněny naturalismem

eseje: Světlo v propasti, Dopisy duševním pracovníkům, Zola, spisovatel revoluce

reportáže: Gruzie, Rusko, Různé zprávy

● literární druh

epika

● literární forma

próza

● literární žánr

válečný román

● dominantní slohový postup

vyprávěcí

● typ vypravěče

ich-forma

● vysvětlení názvu díla

Oheň – název podle jedné z kapitol, která je asi nejkrutější z celé knihy

podtitul Deník bojového družstva – kniha je jakýmsi deníkem jednoho z vojáků

● posouzení aktuálnosti díla

Varování před zbytečností a nesmyslností války je stále aktuální.

● určení místa a času textu

místo: západní fronta, kde bojují Francouzi proti Němcům

čas: r. 1914 a 1915

● stručné nastínění děje

Román Oheň není románem v pravém slova smyslu. Děj tvoří 24 samostatných kapitol – příběhů. Některé na sebe navazují, ale mohly by být i samostatné. Autor knihu věnoval svým padlým kamarádům z družstva. Vypravěčem příběhů je sám autor, účastník války bojující na frontě proti Němcům, takže kniha připomíná deník. Jednotlivé kapitoly nemají hlavního hrdinu, každá se zaměřuje na jiného vojáka nebo situaci.

Sami vojáci vidí válku jako nesmyslnou. Zabíjení, špínu, nedostatek oblečení a jídla vnímají jako běžnou součást života, se kterou však nic nenadělají. Snaží se si vzájemně pomáhat, když například jednomu z vojáků pomůžou na německou stranu, aby se mohl alespoň oknem podívat na svoji ženu a dceru.

Některé válečné hrůzy jsou popisovány detailně (vliv naturalismu). Autor líčí střílení do již mrtvých vojáků, rozklad mrtvých těl, různá zranění a umírání.

Vrcholnou kapitolou je ta s názvem Oheň – Francouzům se podaří postoupit o několik příkopů vpřed, ale za cenu ztráty mnoha životů.

Poslední kapitola Úsvit je o tom, jak četa kope zákop. Během práce jsou vojáci ostřelováni a únik jim ztěžuje rozbahněný zákop. Vojáci musejí vylézt, protože se zákopy hroutí. Ráno je všechno kolem nich zničené a mnoho vojáků se utopilo, protože je stáhlo bahnem a vodou nasáklé oblečení. Mrtvoly jsou v zatopeném zákopu i v dírách po granátech. Němečtí i francouzští vojáci to vše pozorují a nadávají na nesmyslnost války.

V knize se kromě popisných pasáží objevují také dlouhé pasáže úvahové. Jde o rozhovory mezi vojáky, kteří stále řeší, do jaké situace se dostali. Také to jsou úvahy samotného autora-účastníka války a jeho vztah k válčení. Místy se objevují pasáže napsané v 1. osobě množného čísla, kde autor hovoří ze celé družstvo.