Legátová Želary

Rosnička

Dívenka Líza byla dcerou inženýra Šeldy. Její matka Anna Šeldovi utekla a on si pak přivedl Pavlínu, místní lehkou děvu. Pavlína u Šeldy pracovala jako chůva a hospodyně, ale zároveň byla jeho milenkou. Měli se rádi, ale Pavlína jednoho dne zmizela a vstoupila do kláštera. Líza se později přimkla k horníkovi Vilémovi. Jel s ní do města koupit brýle, protože Líza špatně viděla. Ve škole jí potom říkali Rosnička. Líza se po smrti Viléma zatvrdila. Na smetišti našla pannu, kterou odhodila její spolužačka Alena, umyla ji, zašila a ušila jí nové šaty. Alena chtěla pannu zpátky, ale Líza ji nedala.

Barborka pro milého

Lenka Lipková se v noci vzbudila vytím psa a zjistila, že jí někdo zabil jejího oslíka. Krvavé stopy ji dovedly do domu inženýra Šeldy, ten byl opilý na mol a tvrdil, že o tom nic neví. Bratr Lenky Michal se oženil s Pavlínou, která mu však utekla za jiným, později sloužila u inženýra Šeldy a nyní byla v klášteře. Lenka přišla domů celá mokrá, spadla do řeky a vytáhl ji Vilém, který měl tuberkulózu. Oba byli celí zkřehlí, a tak jim babička udělala čaj a hřála je u kamen.

• určení smyslu díla

Kniha zobrazuje život v zapadlé vsi, kde o sobě lidé všechno vědí a osud jednoho ovlivňuje osud druhého. Jejím smyslem je ukázat jiný život, než na jaký jsme zvyklí, na život svázaný s přírodou a Bohem.

• pravděpodobný adresát

Kniha zaujme spíše pro sečtělejší a pozorné čtenáře vyššího věku, vyžaduje soustředění a její téma příliš neosloví současnou mládež.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Autorka knihu napsala v 50. letech, ale vyšla až roku 2001. Byla oceněna Státní cenou za literaturu.

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Film Želary NENÍ zfilmováním těchto povídek, ale jiné knihy Květy Legátové, Jozovy Hanule. Povídky zfilmovány nebyly.

Jakub Halák zahynul tak, že ho usmýkali koně. Splašili se, když svážel ze stráně klády.

Neplač, je v nebi, řekli Helence.

Ve světnici se sešly želarské ženy, některé si pak odnášely otcovy šaty. Odnesly všecko. I roztrhaný kabát ze síně.

V kostele se Helenka setkala po dlouhé době s Lipkou. Ministroval. Byla by se za ním rozběhla, kdyby jí matka pevně nesvírala ruku. Čekala, že se na ni podívá, ale nepodíval se.

Hlasitě plakala, všichni si myslili, že pro tatínka.

Po večeři u velebného pána začal Lipka zase chodit do školy. Malá tam vodila kozu, odvažovala se blíž a blíž, až jednoho dne vstoupila dovnitř a sedla si vzadu do lavice.

Pan učitel ji neviděl, ztrácela se za zády kluků, a kdyby se dovedla chovat tiše, mohlo být všecko v pořádku. Jenomže Josefka Látalová měla jmenovat zvířata, které zná, a nedovedla si na žádné vzpomenout.

Helenka sebou neklidně šila. Nevydržela to a vykřikla: Blecha!

Třída se smála, ale pan učitel vyhlížel přísně. Vytáhl ji z lavice za ucho.