Poe - Jáma a kyvadlo

3) DÉMON ZVRÁCENOSTI
vypravěč se obhajuje „démonem zvrácenosti“ Čím více přemýšlíme nad tím, že bychom to neměli dělat, tím více nás to svádí. Muž tak jednoho dne naplánuje dokonalou vraždu (z francouzské paměti). Přimíchá tak oběti do svíčky jed. Hodí se to, jelikož oběť si večer často dlouho do noci čte, navíc její místnost je malá a špatně větraná. Vražda se povede a muž je šťastný. Po nějaké době ale začíná pochybovat, jestli opravdu na vraždu někdo nemůže přijít. Dojde k závěru, že nemůže. Ledaže by se veřejně doznal a to on nesmí udělat. Zmocňuje se ho démon zvrácenosti – běží ulicí a veřejně se přizná člověku, který ho chytí za rameno. Muž je tak ve vězení a čeká na smrt.

4) ZRÁDNÉ SRDCE
Muž se snaží vysvětlit, že není blázen. Má neuvěřitelně citlivý sluch, nebo to alespoň tvrdí. Žije v domě se starcem, kterého má vskutku rád… Jediné, co na něm nedokáže snést je jeho „supí oko“. Rozhodne se, že se zbaví starce, a tak i oka. Sedm dní chodí tajně o půlnoci k němu do světnice. Strká pomalu hlavu do dveří, svítí paprskem svítilny přímo do oka starce. Osmý den se ale stařec znenadání probudí. Ptá se, zda-li tam někdo je, ale muž neodpovídá. Poslouchá pouze zběsilý tlukot starcova srdce. Po hodině odkryje paprsek svítilny a poslouchá dál. Starcovo srdce bije ještě hlasitěji. To už muž nevydrží a skočí do světnice. Shodí na starce postel a čeká, až stařec zemře. Poté oddělí ruce a nohy od těla a ukryje je pod parkety ve světnici. Vše dělá s naprostou pečlivostí, takže za pár hodin není po rozřezaném těle ani vidu ani slechu. Ve čtyři hodiny ráno jsou u dveří tři policajti. Muž je v klidu provede domem a vymyslí si, že stařec odjel na venkov. Udělá jim něco k pití přímo ve světnici, kde je tělo schováno. Úředníci nic netuší, ale muž začíná bláznit a slyší zvuk „hodinek v bavlně“. Zvuk pomalu sílí. Muž se domnívá, že úředníci všechno vědí a hrají na něj habaďůru. Nakonec se sám přizná k činu.

5) MORELLA
Zmatený příběh o muži, který si vzal za ženu Morellu. Nemiloval ji, ale měl ji rád. Ona ho milovala, byla velice inteligentní. Léta plynula a Morelle se objevily na obličeji červené skvrny. Pomalu umírala. V té době muž začal mít k Morelle jemný odpor. (Byla celý bledá, vyzáblá, popisuje její dlouhé bledé prsty.) Jednoho dne si ho zavolala k posteli, nastal den její smrti. Předtím než zemřela, porodila dítě a předpověděla, že mužova šťastná léta končí – nastal čas smutku.
Byla to holka. Muž jí nijak až do jejích 10 let nepojmenoval, až když přišel den jejího křestu, musel se muž rozmyslet. I přes to, že ho napadlo spoustu jmen, vyslovil jméno Morella. Dívka strnula, se skelnýma očima zaklonila hlavu, zavolala „zde jsem“ a padla k zemi mrtvá. Když ji muž ukládal do hrobu, kde měla být její matka, už tam nebyla.