AVANTGARDNÍ BÁSNICKÉ SMĚRY, NEZVAL, SEIFERT, BIEBL
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
„Šel malíř chudě do světa“ (ilustrace Mikoláše Alše)
50.léta
– vůbec nepsal, nesměl psát (ale nepsal ani pro sebe do šuplíku)
60. léta – skepse, velká změna:
„Koncert na ostrově“
„Halleyova kometa“
„Odlévání zvonů“
70. – 80. léta – bilanční období:
„Deštník z Piccadily“
„Morový sloup“
„Býti básníkem“
- Seifert napsal ještě své vzpomínky „Všecky krásy světa“
KONSTANTIN BIEBL (1898 – 1951)
- narozen ve Slavětíně, jeho otec byl dodavatelem exotických zvířat
- jeho strýc byl Arnošt Ráž – on ho přivedl k psaní
- udělal maturitu, medicínu nedokončil
- v 18 letech nastoupil na vojnu, tam jeho otec spáchal sebevraždu, byl i v zajetí, když se vrátil měl, onemocněl
TBC
- trpěl schizofrenií, spáchal sebevraždu (vyskočil z okna)
- byl básníkem
„Cesta k lidem“
- sbírka, napsal ji s Rážem, pod vlivem Wolkera
- psal i proletářskou poezii, jako např.:
„Věrný hlas“
„Zlom“
„Zloděj z Bagdádu“
- psal poetismus:
- v té době velmi cestoval (Asie, Afrika…)
„Zlatými řetězy“
„S lodí jež dováží čaj a kávu“
„Nový Ikaros“
- pásmo (= dlouhá báseň, polytematická, kolážová technika, autorem pásem je Apollinaire)
- hlavní myšlenka : novodobý básník je balancování nad možnostmi poezie
- dále psal sürrealistické básně:
- hlavně 30.léta, po Nezvalovi byl jediný
„Nebe, peklo, ráj“
„Zrcadlo noci“
- pak se odmlčel, až po válce onemocněl a to ho přinutilo psát
„Bez obav“