Dějepis - souhrn (husitství až baroko)

Doba polipanská (1434 – 1526)

a) R.1437 zemřel Zikmund Lucemburský a Lucemburkové vymřeli po meči.

Českým králem se stal Albrecht Habsburský (1437-1439), který si vzal Zikmundovu dceru. Když r. 1439 neočekávaně zemřel, zůstal český trůn neobsazený, čekalo se, až dospěje Albrechtův syn Ladislav Pohrobek. Byl proto zaveden úřad zemského správce – tím se stal Jiří z Poděbrad (1452).

Roku 1457 se měl Pohrobek ujmout úřadu, ale těsně před svým sňatkem zemřel (podezření, že byl otráven se nepotvrdilo, byla to leukémie).

Jiří z Poděbrad zahájil vojenské tažení na Prahu a vynutil si volbu za českého krále.

b) Vláda Jiřího z Poděbrad (1458 – 1471) uč. str. 87- 89

1. Čím byla vláda Jiřího naprosto výjimečná?

měl podporu kališnické šlechty a měšťanstva. Českou šlechtou byl přijat za krále v roce 1458 – první skutečná volba českého krále. Byl husita, je nazýván „králem dvojího lidu“ (katolíků a kališníků).

2. Jaké problémy musel řešit, v čem spočívaly výhrady týkající se jeho osoby?

Jiří byl uznán i papežem za českého krále za slib, že bude bojovat proti kacířství. V tom však byly nejasnosti. Papež totiž považoval kališnictví za kacířství, kdežto Jiří ne. A tak roku 1462 papež (Pius II.) zrušil kompaktáta, prohlásil Jiřího za kacíře a dal jej do klatby. Jiří se snaží získat spojence (má obavu před křížovou výpravou), a proto předkládá plán o vytvoření mezinárodní mírové organizace Liga křesťanských panovníků.

Od začátku své vlády se však musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením – výraznou většinou učené Evropy i domácími odpůrci (především z vedlejších zemí Koruny české a z Moravy) byl považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu, který se zmocnil panovnického trůnu neprávem. Jiří z Poděbrad byl ovšem prosazovatelem myšlenky jednotné Evropy.

3. Jak se jmenovala náboženská sekta čerpající z myšlenek Petra Chelčického, která vznikla r. 1458?

Jednota Bratrská

4. Kdo byli v zahraničí hlavní nepřátelé Jiřího z Poděbrad, jak jim čelil?

Dále se prohlubující nepřátelství mezi králem a papežstvím povzbudilo k odporu nespokojené české katolické panstvo a města. Již roku 1463 vyhlásila válku proti králi Vratislav. Pius II. roku 1464 povolal Jiřího z Poděbrad před církevní soud a znovu tak učinil papež Pavel II. v následujícím roce, kdy se proti Jiřímu na domácí půdě zformovala Jednota zelenohorská, vedená Jiříkovým bývalým švagrem Zdeňkem ze Šternberka. Roku 1466 uvrhl papež krále jako kacíře do klatby a vyhlásil proti němu křížovou výpravu. Formálně byl zbaven majetku i trůnu.[5] Této příležitosti využil ctižádostivý uherský král Matyáš Korvín, bývalý Jiříkův zeť, a postavil se do čela křížové výpravy. Jeho zprvu úspěšný útok byl však odražen nedaleko Vilémova ve východních Čechách. Zajatý Matyáš ustoupil a slíbil, že od dalšího boje upustí. Po svém propuštění se však nechal katolickou šlechtou zvolit roku 1469 v Olomouci za českého krále. Matyášova volba byla uznána nejen moravskými pány, ale i zástupci vedlejších zemí Koruny české. Jiříkovi tak zůstala vláda pouze nad kališnickou částí Čech.