Kuchyň za časů Karla IV.

Kuchyň za doby Karla IV.

CHLÉB

• Důležitou a každodenní součastí jídelníčku byl chléb. Sám císař Karel IV. chléb miloval.

• Jelikož byl silně věřící, jedl chléb bilý, tzv. MANCHET. Název pochází z francouzkého slova «manchette» což znamená «speciální rukavice pro šermíře».

• Chleba pro šlechtu byl tak malý, že se dal uchopit do ruky nebo rukavice, oproti velkým bochníkům, kterou jedla nižší vrstva.

• Bochníky bílého chleba pro církev a šlechtu měly v kůrce vytlačený kříž, kterému se říkalo «PANDEMAINS» z latinského «panis domini» -svatý chléb neboli chléb Páně.

• Svatý chléb neboli hostie, kterou věřící příjímají pří mši svaté, je proto dodnes bílé barvy.

• Pražané ve 14. století znali více než 15 druhů chleba.

ZVĚŘINA

• Na stolech horních společenských vrstev bylo zvláštní místo vyhrazeno ulovené zvěři, velkým kusům masa nebo i celým zvířatům (voli, jeleni, srnci, zajíci, bažanti, kuřata). Zvěř propůjčovala kuchyni hostitele vysoký status.

• Samotný Karel IV. měl zvěřinu i hon velmi rád. Obvykle vyrážel do okolí Pražského hradu a do berounských lesů, kde stál jeho milovaný Karlštejn.

• Ulovená zveřina se po lovu zpracovala, často nasolila a umístila buď do místních loveckých spižíren, nebo do sudů, které se pak posílaly konkretním lovcům.

• Drůbež a divoké ptactvo bylo k mání v ohromujícím množství. Kromě obvyklých druhů drůbeže jako slepice, kapouni a křepelky, se na dvorech chovali i pávi.

RYBY

• Vedle toho všeho císař lovil i ryby. Mezi jeho nejoblíbenější pokrmy patřila třeba štika s mandlovou nádivkou. Nedaleko Karlštejna se dokonce nacházel tzv. haltýř, což byla velká káď na ryby.

• Hrály svou velkou roli v "postních dnech", kdy mohla být podávána, jelikož se nejedná o teplokrevná zvířata. Na prvním místě byl sleď.

MLÉČNÉ POTRAVINY

• S ohledem na jejich nižší dostupnost, která úzce souvisela s chovem zvířat, tvořily pro období moru menší část stravy.

• Používala se smetana, mléko i podmáslí, tvaroh a sýry

KOŘENÍ

• Otec vlasti měl v oblibě také kořeněná jídla. Středověké kuchařství se vyznačovalo vášní pro koření a výrazné chutě. Koření se používalo ve více něž 70% pokrmů. Mezi koření se tehdy běžně počítaly třeba i ořechy, mandle, fíky, datle a mnoho druhů ovoce. Dále to byla např. bazalka, routa, najoránka, kerblík, dobromysl).

• Koření použivané ve středověké kuchyni mělo čtyři účely:

1. změnit charakter pokrmu ve vztahu k tělesným šťávám lidského těla

2. pozměnit jeho příchuť

3. dodat jidlu barvu

4. na základě okázalé konzumace jídla nepřímo ukázat, jak si určitá domácnost vede

Lidé z nižších společenských vrstev používali méně koření a rádi příjímali taková dochucovadla, která se pěstovala v jejich oblasti např.:hořčičné semínko, planá jablka a šafrán.