Pattonova vojska v Čechách

Toto rozdílné vidění se pak plně ukázalo v otázce osvobození Prahy. Vrchní velitel spojeneckých vojsk v Evropě americký generál Eisenhower měl samozřejmě instrukce nedostat se do konfliktu s Rusy, neboť Američané spoléhali na budoucí podporu SSSR v boji s Japonskem. Kdyby byli věděli, že válka s Japonskem skončí jen pár měsíců po porážce Německa, možná by jednali jinak...

Na Eisenhowerovu obhajobu uveďme alespoň to, že se mu oproti původním plánům podařilo prosadit u Rusů posunutí linie na osu Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. (I to však mělo víceméně vojensko-strategické důvody.) Na nátlak Britů poslal dokonce 4. května 1945 poselství Antonovovi: "Američané se připravují k útoku do Československa po všeobecnou linii... Později, bude-li to vyžadovat situace, budou postupovat až k Vltavě a Labi, přičemž očistí levé břehy těchto řek." Rusové to však okamžitě odmítli. Oficiální argumentem byla obava z toho, aby nedošlo k promíchání jednotek a tak ke zbytečným zmatkům. Hlavní důvod byl však samozřejmě úplně jiný.

Eisenhowerovo naprosté nepochopení situace v Evropě velmi dobře ilustruje jeho "Denní rozkaz ke dni vítězství." Jeho slova "...Neúčastňujme se zbytečných sporů, do nichž se jiní nevyhnutelně zapletou, o to, která země, která zbraň vyhrála válku v Evropě..." hovoří sama za sebe.

Podívejme se nyní na argumenty zastánců osvobození Prahy americkými vojsky. Na britské straně byl největším zastáncem této myšlenky sám Winston Churchill. Ten se začátkem května 1945 snažil o novou schůzku Velké trojky. "Před velkou katastrofou nás nemůže zachránit nic než setkání a výměna názorů, jež se uskuteční co možná nejdříve..."

4. května pak vystoupil na konferenci v San Franciscu. Už tehdy vyslovil své obavy a nebyl daleko od pravdy. Obával se, že by k "území ovládaným Rusy patřily pobaltské oblasti, celé Německo až k demarkační linii okupovaných pásem, celé Československo..." - toto vylíčení hranic sféry sovětského vlivu nápadně připomíná jeho pozdější projev ve Fultonu.

Krátce před konferencí v San Francisku se 30. dubna obrátil dopisem na amerického prezidenta Trumana. "...Je nepochybné, že osvobození Prahy a co největší části západního Československa vašimi silami by mohlo změnit poválečnou situaci v této zemi a mohlo by také ovlivnit situaci v sousedních zemích. Naproti tomu jestliže západní spojenci nesehrají při osvobození Československa významnou roli, bude se tato země ubírat stejnou cestou jako Jugoslávie. Samozřejmě takový krok nesmí Eisenhowerovy hlavní operace proti Německu narušovat, ale přesto se domnívám, že by měl být upozorněn na výše uvedené politické zřetele, jež jsou nesmírně důležité..." O den později mu Truman odpověděl. Ve svém dopise mu sdělil, útok k Vltavě již chystá Rudá armáda a jeho záměrem bude pouze "postupovat a ničit všechny zbývající organizované německé síly". "...Bude-li postup do Československa poté žádoucí a dovolí-li to zdejší podmínky, logicky by naším prvním krokem byl postup na Plzeň a Karlovy Vary. Nepokusím se o žádný krok, který budu z vojenského hlediska považovat za nerozumný."