Západní Evropa v 17. a 18. stol. - maturitní otázka

Osvícenství – osobnosti, kulturní dopad

• příčiny – myšlenkové proudy, politické postoje a kulturní hnutí v 17. a 18. století, opíralo se o přírodní vědy, podpora vzdělanosti a vědy, kritika společnosti a církve

• cílem byl odvrat od víry k rozumu a odklonění se od církevních dogmat, snaha dokonale poznat přírodu

• osvícenství = „věk rozumu a osvěty

• odpor k absolutismu – snaha hledat lepší politické zřízení, důraz na spravedlivé uspořádání společnosti

• kolébkou osvícenství bylo Nizozemí a Anglie, postupně se šířilo do dalších osvícenských zemí

• Představitelé osvícenství ve Francii:

  • Charles Luis Montesquieu – spis O duchu zákonů – obraz dokonalé vlády, rozdělení moci o 3 složek (zákonodárná, výkonná a soudní)

  • Jean Jacques Rousseau – spis O společenské smlouvě – stoupenec demokratické vlády, právo lidí povstat proti despotické vládě

  • Francois Maria Arouet Voltaire – spis Rozprava o mravech a duchu zákonů – požadavek ústavy, sovobody, kritika církve

• podpora všeobecného výzkumu – Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, řemesel a umění (1751-1783) – souhrn dosavadních poznatků o člověku, společnosti a přírodě – encyklopedisté (Denis Diderot)

• osvícenský absolutismus – způsob vlády, která uvádí do praxe některé osvícenské myšlenky – osvícenské reformy – snaha panovníků prosadit reformy ve prospěch lidu (Petr I. Veliký, Fridrich II. Veliký, Marie Terezie, Josef II., Kateřina II. Veliká)

Klasicismus

• Klasicismus (z lat. classicus = vynikající, vzorový, dokonalý) vznikl v druhé polovině 17. století ve Francii v době vlády krále Slunce, Ludvíka XIV. Na rozdíl od baroka se klasicismus přiklání pravidelnosti a harmonii tvarů, od těžkopádného baroka inspirujícího se církví k jednoduchosti inspirované antikou. Klasicismus se prosadil především v západní a jižní Evropě, jeho vliv však můžeme najít též ve Spojených státech amerických. Pro období začínající druhou polovinou 19. století většinou užíváme pojem neoklasicismus.

Architektura

• Typickými stavbami jsou banky, vládní, administrativní a hospodářské budovy, divadla či nemocnice. Základními architektonickými znaky klasicismu jsou sloupy a pilastry vycházející z římských řádů, dvojitá obdélníková okna s rovným nadpražím, portály s polokruhovým nebo též rovným nadpražím a ploché, symetrické a geometrické fasády. Z významných budov v klasicistním slohu uveďme například Pantheon v Paříži, Kapitol ve Washingtonu či budovu Královské umělecké společnosti v Londýně. V Čechách byla v klasicistním slohu postavena centra měst Františkovy a Mariánské Lázně. Dále se staví paláce (přestavba Louvru) a nově se přestavují celé čtvrti měst (Paříž, Petrohrad, Vídeň či Praha).

• Lednicko-valtický areál; zámek Kačina; vila Kinských v Praze; Schwarzenberská hrobka v Třeboni; Tylovo (dřívější Nosticovo) divadlo v Praze; zahradní stavby ve Veltrusech; Zámek Dačice (bývá uváděn též jako empírový)