Západní Evropa v 17. a 18. stol. - maturitní otázka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
slavná nekrvavá revoluce (1688-1689)
na trůn dosazena Marie, manželka nizozemského místodržícího Viléma Oranžského – král Vilém III. Oranžský = konec soupeření Anglie a Nizozemí
Anglie se stala konstituční monarchií – v čele je král, který je omezen ústavou
Zákon o právech – zavázání krále, že nebude přijímat a ni rušit zákony bez parlamentu
na počátku 18. stol. spojení Anglie a Skotska – název Spojené království Velké Británie
-světová velmoc, rozvoj podnikání a obchodu
nové vynálezy – Anglie byla považována za dílnu světa – kapitalistický vývoj
Politický vývoj ve Francii
-
Francie se po 30leté válce stává nejmocnějším, nejvyspělejším státem v Evropě
z počátku za Ludvíka XIV. vládne jeho matka Anna Rakouská
1648 – povstání předních velmožů proti hlavnímu rádci kardinálu Mazarinovi – tzv. fonda princů
1661 se ujímá vlády Ludvík – obrat k absolutismu, měl ale ministry a rádce
na provincie měli dohlížet královští zmocněnci – tzv. intendanti
dochází k centralizaci
mohl se opírat o: silnou armádu, byrokratický státní aparát, katolickou církev, policejní síť
1685 – zrušen edikt nantský = hromadná emigrace hugenotů x úbytek zámožné vrstvy obchodníků
výrazná sociální stratifikace:
duchovenstvo + šlechta – osvobozeni od daní – 3-5 %
poddaní – povinnost platit daně 95-97 %
velké výdaje – nákladný dvůr, dvorské slavnosti, početné úřednictvo, podpora umění, četné války
merkantilismus – ekonomická teorie, autor Jean Babtiste Colbert, zdrojem blahobytu je obchod, vývoz má převažovat nad dovozem, získání bohatství na úkor jiné země
-
pronikání do kolonií v zámoří – zisk Louisiany, Kanada, Haiti, Indonésie
Zahraniční politika
výbojná politika
60. léta 17. s. tzv. devoluční války ve španělském Nizozemí
80. léta 17. s. anektační politika reunií = požadavky na znovupřipojení různých území na západě k Francii – zisk Alsaska, Falce, Lucemburska, Strasbourg
90. léta 17. s. válka o falcké dědictví = devítiletá válka; Francie x Augšpurská liga či Velká aliance. Tvořilo ji Nizozemí, Španělsko, Svatá říše římská, Savojsko, Anglie, Švédsko a Skotsko. Vyčerpání na obou stranách
-
války o dědictví španělské (1701-1714)
Války o dědictví španělské
Válka o španělské dědictví (1701–1714) představovala největší ozbrojený konflikt první poloviny 18. století. Její příčinou byl spor o následnictví na španělském trůně poté, co v roce 1700 vymřela španělská větev Habsburků.
Vymření rodu španělských Habsburků se předem očekávalo, a ještě před smrtí posledního habsburského krále Karla II. byly uzavřeny smlouvy, které měly válkám zabránit. Podle dohod mezi velmocemi z roku 1698 a rozhodnutí Karla II. měl být následníkem Josef Ferdinand Bavorský. Po jeho nečekané smrti (1699) pak Rakousko, Anglie a Nizozemsko uzavřely smlouvu, podle které se měl následníkem stát syn římského císaře Leopolda Karel, ale španělský král Karel II. určil ve své závěti za následníka trůnu svého prasynovce Filipa z Anjou, vnuka Ludvíka XIV.
Jelikož Ludvík XIV. tuto volbu uznal, Leopold I. mu vyhlásil válku, k čemuž se postupně přidala Anglie s Nizozemskem. Oba státy se obávaly spojení Francie a Španělska v jedněch rukou a požadovaly, aby jim Ludvík poskytl záruky a slib, že k tomu nedojde. Ten ale nic takového zaručit nehodlal, a navíc oba státy provokoval neuváženými nepřátelskými kroky
2 strany:
francouzská (Francie, větší částí Španělska, Savojsko a Bavorsko)
protifrancouzská (Svatá říše římská, země rakouských Habsburků, Anglie a Nizozemsko)