KAŽDODENNÍ ŽIVOT NA VENKOVĚ VE STŘEDOVĚKU A RANÉM NOVOVĚKU

Nejčastěji chovanými zvířaty byly krávy a prasata, slepice, husy, kachny i holubi, potom ovce a kozy, málo osli, téměř vůbec ne koně. Podíl lovné zvěře byl minimální, větší roli zastával lov ryb. Společníky lidí byli psi a kočky. Počet kusů dobytka se výrazně reguloval před zimou, neboť nebylo místo k jeho ustájení ani potřebná zásoba píce. Lidé tak měli přes zimu k dispozici dostatek masa. Zvířata byla odolná a chovatelsky nenáročná.

STRAVA

maso asi 10-20% obživy - v zimě byla porážka – možnost uchovat až do jara – kouř (uzení v dýmníku) , kaše obilná, hrachová, masová, vylepšována medem, ovocem, s mlékem), sytá polévka (samostatné jídlo, hustá chlebová polévka s vejcem, mléčné p., kyselé – nakyslé suroviny jsou běžným vedlejším produktem mléč.hosp. – syrovátka, nálev z kys.zelí, noky, pečivo - placky, kvašený chléb – nekonzumoval se čerstvý, sýr (lze si brát na cesty, bílkoviny), zelenina (cibule, mrkev, zelí), koření (kmín, kopr, jalovec, hořčice, šalvěj, dobromysl, divoký česnek), sůl nahrazena popelem z jitrocele (až 42% soli v popelu)

Svátky : vyorání první brázdy, začátek setby, začátek sklizně, konec žatvy nebo církevní svátky jako Velikonoce a Vánoce

Kdyby zbyl čas (jako že nezbyde, ale je fajn o tom něco vědět)

• Nárůst obyvatel vlivem dobrých klimatických podmínek vedl ke kolonizaci - kvůli přelidnění se lidé museli přesunout i do méně úrodných oblastí, kde byl problém s obděláváním půdy která nebyla tolik úrodná. To vyřešil vynález obracecího pluhu, který dokázal rýt do větší hloubky + zlepšení zápřahu zvířat - konstrukce se zvířatům nasadila na hruď a ne na rohy jako dřív + vynález mlýnu (větrný i vodní). Dříve se zvířata pásla v lesích v okolí vesnice, ale postupně si šlechta lesy nárokovala do osobního vlastnictví kvůli honům - problém s umístěním dobytka vyřešil trojpolní systém kdy se dobytek pásl na úhoru.

• Ochlazení ve 14. : došlo ke změně způsobu sklizně - dříve se sklízelo těsně pod klasem, ale v této době se začíná sklízet u země a zbytky rostliny slouží k obživě dobytka přes zimu. Tím pádem se přišlo o hnojení pole zbylými částmi rostlin - rovněž vyřešil trojpolní systém.

ZÁVĚR Venkované v časném středověku byli osobně svobodní a vlastnili i půdu. Později si zachování relativně nezávislého postavení vykupovali přímo od knížete formou poplatku (tributu). V dalším období (11.–12. století) se zvyšovala povinnost platů, služeb a robot, půda již přestávala být jejich majetkem, stávali se jen uživateli feudální půdy. Potomci sedláků–dědiců, na které již rodná půda nezbyla, se jako „hosté“ usazovali na cizí půdě, již bez dědických práv, s povinností odvádět platy a dávky, přesto však náleželi k lépe situovaným vrstvám venkova. Obyvatelé vesnic potom tvořili pestrou směs lidí s různým právním a sociálním postavením. Od svobodných sedláků po bezprávnou, z místa na místo přesunovanou čeleď knížecích, klášterních a velmožských dvorů. Původně svobodní rolníci postupně klesali do poddanství a splývali spolu s nevolníky do jedné skupiny, hospodařící na propůjčené půdě a povinované různými odvody a službami vrchnosti. Existovala i skupina závislých řemeslníků, specializovaných sloužících a ozbrojených osob usazených v tzv. služebných osadách. Sedláci platili vrchnosti za užívání polností dvakrát ročně, obvykle na sv. Jiří (24. dubna) a na sv. Havla (16. října). Vedle poplatků v penězích (denárech) odváděli různé produkty, obilí, seno, slepice, vejce. Další poddanskou povinností byla robota, práce na panských dvorech například při žních, senoseči nebo orbě.