TISKOVÉ TECHNIKY

To se podařilo a úspěch, který zatím nebyl ničím jiným než tiskem z výšky, ho podnítil k dalším pokusům, které teprve za nějaký čas vyvrcholily objevem nové tiskové techniky. Kamenotisk na sebe nenechal dlouho čekat. Senefelder vyhledal vhodný kámen, na který lněným olejem kreslil i psal zrcadlově obráceně. Celý kámen pak navlhčil houbičkou namočenou v řídkém vodném roztoku arabské klovatiny. Mastná kresba tento roztok odpuzovala a naopak přijímala mastnou tiskovou barvu, která se zachytila v místech kresby, tedy v těch místech, která mají tisknout. Litografie (z řeckého lithos = kámen) byla na světě. Jejím základem byly absorpční a adsorpční schopnosti vápence a neslučitelnost mastné tiskařské barvy s vodou, jež se staly základem všech forem tisku z plochy. V 19. století se litografie stala jednou z hlavních technik barevné reprodukce, konkrétně se jedná o tzv. chromlitografii. Jako téměř do všech tiskových technik, i do litografie přinesl usnadnění a zlepšení práce vynález fotografie. Fotografické postupy užívané v této technice přinesly vynález fotolitografie. Senefeldrův vynález ale potřeboval změnu podstatnější, neboť tisk z kamenných desek, vážících mnoho kilogramů, byl složitý a zdlouhavý. Kámen byl nahrazen zinkovým nebo hliníkovým plechem, ze kterého se tisklo nejdříve přímo na papír, později nepřímo, přes válec opatřený pogumovaným plátnem se barva teprve přenášela na papír. Protože se netisklo přímo z tiskové formy, ale nepřímo přes přenosný pryžový válec, dostala technika název ofset, což lze volně přeložit jako nepřímý tisk. Jeho vynálezcem je americký Němec pocházející z Kynšperku nad Ohří Kašpar Herrman, jehož vynález ovládl tiskový průmysl, zvláště barevnou produkci.

Žádná jiná technika neuměla ve své době tak dokonale reprodukovat fotografie jako světlotisk. Tento vynález završil svými zdokonaleními Jakub Husník roku 1868. Tisková deska se vytváří čistě fotomechanickou cestou. Tiskne se ze skla s nánosem želatiny, na kterou je přenesena předloha. Zbobtnalá želatina na netisknoucích místech odpuzuje mastnou barvu. Takto provedené tisky jsou takřka k nerozeznání od fotografií, avšak dá se pořídit jen asi 1000 otisků vzhledem k vlastnostem měkké želatiny.

Další tiskové techniky

Zvláštní tiskovou technikou je sítotisk neboli serigrafie, někdy zvaný průtisk. Vzhledem k tomu, že nezapadá do žádné ze tří tiskových technik, se o něm někdy hovoří jako o čtvrté tiskové technice. Sítotisk je jedním z nejstarších způsobů tisku, protože vznikl ještě před naším letopočtem pravděpodobně v Japonsku, avšak do Evropy se dostal přes Ameriku teprve ve druhé polovině 20. století. Je to tisk, při kterém se pastovitá barva protlačuje přes šablonu, uchycenou v textilní nebo kovové sítovině. Sítotisk se používá pro potisk nejrůznějších materiálů, především textilií. Mohou se jím potiskovat láhve a různé další předměty, ale i plech, plast, dřevo a samozřejmě také papír.