Úvod do makroekonomie

Stabilizační makroekonomická politika

• makroekonomickou stabilitu představuje:

• stabilní tempo růstu reálného produktu, odpovídající vývoji potenciálního produktu

• stabilní nízká míra nezaměstnanosti na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti

• stabilní nízká míra inflace

• vnější ek.rovnováha jako vyrovnaná platební bilance

• nestabilita má většinou podobu cyklického kolísání těchto veličin

Různé přístupy:

1. liberální přístup

• vychází z předpokladu, že trhy se pružně přizpůsobují změnám v poptávce a nabídce změnou cen  makroek. veličiny automaticky směřují k rovnováze při přirozeném stupni využití výr. faktorů

• odchylky od této rovnováhy jsou způsobeny příčinami neekonomickými, před. nevhodnými zásahy autorit (vládní selhání)

• vláda nemá nárazově usměrňovat vývoj makroek.veličin, její úloha má být velmi omezená a to:

• vytvářet právní rámec podnikání

• vytvářet podmínky pro stimulaci konkurence (protikartelové zákony)

• zabezpečovat produkci některých veřejných statků (obrana apod.)

• zabezpečovat stabilní vývoj množství peněz v ekonomice

• před. klasická ekonomie (A. Smiths – neviditelná ruka trhu), neokonzervatizmus (monetaristická teorie – M. Friedman, racionální očekávání – R. Lucas, T. Sargent, R. Barro, ekonomie strany nabídky – A. Laffer, teorie reálného hosp. cyklu – Ch. Plosser, J. Long)

1. intervencionalistický přístup

• je opakem liberalismu

• makroekonomické poruchy (př. vysoká nezaměstnanost a cyklické kolísání úrovně produktu) jsou tržním selháním  automaticky se nic udržovat nebude  zásahy jsou nutné

• zásahy vlády: před. prostřednictvím fiskální politiky, důležitá je však i měnová a obchodní politika, regulace měn. kurzů a důchodová politika

• keynesiánci (J. M. Keynes – 30. léta), neokeynesiánství (G. Mankiw, D. Romer, O. Blanchard)

b) základní makroekonomické subjekty a finanční toky mezi nimi, základní makronek. identity

Makroekonomické subjekty

Toto rozdělení vyplývá ze zapojení do makroek. koloběhu SaS, výr. faktorů a důchodů.

1. Domácnosti

   • jsou vlastníky výr. faktorů (půdy, práce a kapitálových statků), které jsou využívány v podnicích k výrobě statků

   • z vlastnictví výr. faktorů plynou domácnostem z podniků příslušné důchody (mzdy, renty, zisky, dividendy, nájemné,…)

   • na základě přerozdělování získávají domácnosti také transferové důchody, zejména od vlády v podobě různých sociálních dávek, podpor a příspěvků

   • důchody domácností jsou využity:

   • zaplacení daní

   • jako spotřební výdaje domácností C – domácnosti nakupují od podniků spotřební statky v podobě výrobků a služeb

   • k tvorbě úspor PS

   • patří sem domácnosti osob + ústavní domácnosti (domovy důchodců, kláštery,…)

2. podniky

   • využívají služby výr. faktorů k výrobě SaS

   • tyto statky poskytují všem zbývajícím sektorům i mezi sebou navzájem

   • patří sem materiální výrobní sféra i sféra služeb, veřejné i soukromé vlastnictví, tržní i netržní podniky, jednotlivci

   • podniky získávají své důchody na základě výdajů ostatních sektorů na nákup produkce podniků

   • podniky získávají soukromé důchody I, vládní výdaje G, transferové důchody ( v podobě subvencí z vládního rozpočtu)

   • důchody podniků jsou využity:

   • na úhradu nákladů za výrobní faktory (mzdy, renty, úroky) včetně nákladů na suroviny, energii (tzv. meziprodukty)

   • zaplacení daní

   • zůstávají tzv. hrubé úspory podniků (GBS) – podoba opotřebení fixního kapitálu a nevyplacených zisků – tzv. čistých úspor podniků (NBS)

   • rozdělení podniků podle potřeb národního účetnictví:

   • nefinanční podniky a korporace

   • finanční instituce a společnosti

   • vládní sektor ústřední a místní – veřejná správa a obrana, školy, zdravotnická zařízení

   • samostatní rolníci, živnostníci a ostatní samostatní podnikatelé

   • občanská sdružení, spolky a nadace, politické strany

3. vláda

   • je představována soustavou veřejných rozpočtů – je tvořena např. státním a místními rozpočty, státními fondy, fondy zdravotního pojištění

   • příjmy vlády= před. daně a povinné platby na ZSP

   • celkové výdaje se dělí na: vládní nákupy výrobků a služeb G a na vládní transferové platby TR

   • vládní nákupy výrobků a služeb (G)– jde o výdaje veřejných rozpočtů, za které vláda získá ekvivalent – vláda nakupuje zejména produkci podniků, jejichž hospodaření je napojeno na rozpočet a které jsou zpravidla ve veřejném vlastnictví (vláda financuje nemocnice, školství, obranu a tím nakupuje jejich produkci, kterou dává domácnostem příp. podnikům); vláda kupuje i investiční statky- např. počítače pro školy- vládní nákupy se skládají z vládní spotřeby a vládních investic: Gc + Gi

   • transfery (TR)– za ně nezíská odpovídající ekvivalent – v podobě sociálních dávek, příspěvků a podpor domácnostem, subvencí podniků (zemědělcům, exportérům…)

   • rozdíl mezi příjmy a výdaji tvoří rozpočtové saldo – kladné (rozpočtový přebytek) a záporné (rozpočtový deficit)

   • rozdíl mezi příjmy vlády a transferovými platbami a spotřebními nákupy vlády tvoří čisté vládní úspory NGS

4. zahraničí

   • předchozí sektory zahrnovaly domácí subjekty = rezidenty – mají sídlo v dané zemi

   • nerezidenti – zahraniční subjekty typu domácnost, podnik, vláda- označíme je jako zahraničí

   • je důležitým odběratelem domácích výrobků a služeb, zároveň domácí podniky dovážejí ze zahraničí

   • sleduje se saldo tohoto obchodu = export mínus import = čistý export NX

   • sektor zahraničí může svými úsporami doplňovat národní úspory, když je import větší než export (nakupujeme na dluh nebo čerpáme devizové rezervy)

   • export je větší než import – část národních úspor je poskytována do zahraničí