Emise elektronů, elektronky

Stínicí mřížka má vždy kladné napětí proti katodě. Velikost tohoto napětí se pohybuje kolem 2/3 anodového napětí podle konstrukce elektronky.

Stínicí mřížka rozděluje kapacitu Cag1 na dvě kapacity zapojené v sérii. Výsledná kapacita mezi Cag1 se tím zmenší 100 až 1000krát.

Stínicí mřížka G2 pomáhá anodě svým kladným potenciálem přitahovat elektrony a tím zvýšit anodový proud. Jsou tedy změny Ia vlivem měnícího se mřížkového napětí na G1 větší než u triody – zesílení tetrody je tedy větší.

Stínící mřížkou se zvětšuje rychlost elektronů – primárních – letících z katody na anodu. Dopadem těchto rychle letících elektronů na anodu se vyráží z jejího povrchu několik jiných, tzv. sekundárních elektronů.

Vyražené sekundární elektrony mohou být přitaženy kladným napětím stínící mřížky, tím tedy zvětšují její proud Ig2. Zvětšení Ig2 je však na úkor proudu anodového Ia. Tento jev nám znemožňuje plně využít tetrody pro zesilování. Sekundární emise nastává pouze za určitého poměru anodového napětí Ua a napětí stínící mřížky Ug2.

Necháváme-li Ug2 konstantní a zvyšujeme-li Ua, vidíme, že anodový proud zpočátku stoupá, pak však v určité oblasti právě následkem sekundární emise klesá (stoupá proud stínicí mřížky) a při dalším zvyšování Ua opět Ia stoupá.

PENTODA

Vložením další mřížky G3. Mezi stínící mřížku a anodu vznikne další typ elektronky – pentoda. Třetí mřížka se nazývá brzdicí. Tato mřížka je poměrně řídce vinuta a má buď mírně záporné nebo nulové napětí proti katodě. Jejím úkolem je nepustit svým, proti anodě záporným potenciálem, sekundární elektrony na kladnou stínicí mřížku. Tím se zcela odstraní nepříznivý vliv sekundární emise. Pentody rozdělujeme na vysoko frekvenční, nízkofrekvenční a koncové.

Zvláštním druhem pentody je pentoda – selektoda. Používá se jí u vf. Zesilovačů a její hlavní vlastností je, že její strmost a tím i zesílení je proměnlivé podle předpětí řídicí mřížky.

SMĚŠOVACÍ A KOMBINOVANÉ ELEKTRONKY

Hexoda je elektronka se šesti elektrodami. Má katody, pracovní (řídicí) mřížku, dvě mřížky stínicí a směšovací mřížku a anodu. Obě stínicí mřížky jsou společně připojeny na kladné napětí. Jestliže se na pracovní mřížku přivede střídavé napětí určité frekvence f1, bude anodový proud kolísat v rytmu této frekvence. Přivede-li se na směšovací mřížku střídavé napětí jiné frekvence f2, bude anodový proud zvlněn i v rytmu této frekvence. V elektronce nastane směšování frekvencí, jehož výsledkem je anodový proud obsahující celou řadu rozdílových a součtových frekvencí. Z nich si pomocí laděného obvodu vybíráme potřebnou frekvenci fm=f2 - f1, která se nazývá mezi frekvencí.

Elektronka takto zapojená pracuje jako směšovač, protože směšuje dvě různé frekvence na jinou třetí.