Emise elektronů, elektronky

Heptoda má mezi čtvrtou mřížkou (druhou stínicí) a anodou uloženou další mřížku. Obě stínící mřížky (druhá a čtvrtá mřížka) jsou spolu s anodou na kladném potenciálu, první a třetí mřížka jsou záporné, pátá mřížka je na nulovém potenciálu jako katoda.

Hlavní funkce páté – hradicí mřížky u heptody je tedy shodná s hradící mřížkou u pentody, tj. má zamezit vznik proudu sekundárních elektronů. Svým nulovým potenciálem vrací sekundární elektrony zpět k anodě. V Evropě se často hexody nahrazovaly oktodami. Ve Spojených státech a v SSSR se používalo jako směšovače speciálně upravené heptody, nazývané pentagrid. Oktoda pracuje stejně jako pentagrid. Mezi druhou stínící mřížkou a anodou je vložena šestá mřížka jako brzdicí. Často se pro úsporu místa a zjednodušení konstrukce sdružuje v jedné společné baňce několik systémů elektronek. Sdružuje se např. hexoda a trioda na triodu-hexodu nebo dvě detekční diody s pentodou na duo-diodu-pentodu apod. To jsou tzv. kombinované elektronky.

ELEktronky pro velmi vysoké kmitočty

Běžné elektronky nevyhovují jako zesilovače a oscilátory pro decimetrové vlny. Vzdálenosti elektrod jsou pro kmitočty nad 300 MHz, příliš velké, dobu průletu elektronů nelze také zanedbat. Závadou je také velká kapacita mezi mřížkou a katodou a indukčnost přívodů k elektrodám. Proto se pro velmi vysoké kmitočty vyrábějí elektronky malé konstrukce s krátkými přívody a malými rozměry elektrod. Mezi tyto elektronky patří např. majáková trioda, která má elektrody uspořádány tak, že můžeme s ní pracovat na kmitočtu o vlnové délce asi 10 cm. Uspořádání všech elektrod je rovinné. Jednotlivé elektrody jsou od sebe odděleny skleněnými válci a poschoďovitě uspořádány tak, že se průměr elektronky stupňovitě zmenšuje, aby se elektronka dala zasunout do soustředného kabelového vedení nahrazujícího oscilační obvod. U centimetrových vln se používá magnetronů a klystronů, které jsou konstruovány zcela odlišně od běžných druhů elektronek.

ZVLÁŠTNÍ ELEKTRONKY

V televizi, v radiolokaci, v měřících přístrojích se ve velké míře používají obrazové elektronky, krátce obrazovky. Sestávají ze skleněné vzduchoprázdné baňky a soustavy elektrod. Kolem nepřímo žhavené katody je válcovitá mřížka se záporným napětím. Elektronový tok vychází z otvoru mřížky jako paprsek. Elektrony jsou urychlovány kladným napětím válcovitých anod a1 a a2, procházejí mezi párem vodorovných vychylovacích destiček a dopadají na stínítko. Stínítko je na přední straně baňky, potřené zevnitř luminiscenční látkou.

Vhodným vzájemným postavením anod a volbou jejich napětí se dosáhne toho, že se elektronový paprsek zaostří a utvoří na stínítku bod podobně jako světelný paprsek, který se zaostří optickou skleněnou čočkou. Pro tuto podobnost se uvedená soustava elektrod nazývá elektronovou optikou. Množství elektronů se dá ovládat napětím mřížky. Tím se mění světelnost bodu. Závisí též na napětí anod. Aby se dala světelnost a ostrost stopy na stínítku libovolně nastavit, jsou napětí mřížky a anody a1 nastavitelná potenciometry. Přivedeme-li mezi destičky d1 nějaké napětí, bude paprsek elektronů přitahován ke kladné desce a odpuzován od záporné. Jestliže bude kladná horní destička, vychýlí se stopa na stínítku nahoru a naopak. Při střídavém napětí na vodorovných destičkách bude stopa kmitat nahoru a dolů v rytmu tohoto střídavého napětí, stejným způsobem vychylují svislé destičky paprsek nalevo a napravo.