13. Vznik a vývoj filozofie

– významné jsou i gnoseologické názory (gnoseologie = nauka o poznání)

– zdůrazňují význam logického (rozumového) poznání

– Xenofanés – kritik náboženství, oslavuje um člověka

– inspirátor elejské školy

– Parmenidés z Eleje – nejvýznamnější představitel elejské školy

– odmítá nejsoucno, prázdno a pohyb

– zdůrazňuje rozumové poznání (epistéme) před smyslovým

(dóxa)

– výsledkem smyslového poznání jsou jen domněnky (zdání)

– jen rozumové/logické poznání vede k pravdě – skutečnému

vědění

– Zenón z Eleje – na podporu Parmenidových tvrzení vytvořil metody dokazování,

jimiž je rozum schopen zpochybnit nepochybnou smyslovou

zkušenost

– důkazy neexistence pohybu = aporie (např. letící šíp, Achilles a

želva) – inspirovaly rozvoj logiky

– předchůdci atomistů – Empedoklés – vycházel z Eleatů

– jsoucno je složeno ze 4 rovnoprávných elementů

(entity, pralátky) = země, voda, vzduch, oheň

– veškeré dění je způsobováno dvěma silami, které

působí na tyto prvky – silou sjednocující (láskou) a

oddělující (nenávist)

– do jisté míry uzavírá hledání pralátky

– Anaxágoras – byl obviněn z bezbožnosti, musel se zachránit exilem

– vycházel z Empedoklových názorů

– vytvořil pluralistickou koncepci nekonečného

množství odlišných prvků (zárodky věcí)

– veškeré dění je způsobováno abstraktním božským

duchem (nús), který vytvořil z původního chaosu

uspořádaný svět

– atomisté – Démokritos – vedle jsoucna předpokládá i nejsoucno (prázdno), v němž se

pohybují nejmenší, dále nedělitelné částice

– pohyb je částicím vlastní –> není potřeba pátrat po jeho zdroji

– atomy neustále víří podle zákona tíže, přitom se spojují ve

shluky, věci tak vznikají a zanikají

– vše se děje podle zákonitosti = neexistují náhody

– v etice považuje za cíl lidského života blaženost (hédonismus),

která vychází z klidné, spokojené mysli (ataraxia)

– k blaženosti vede uměřenost, harmonie, nezávislost na

smyslových požitcích a pomíjivých věcech

– sofisté – první profesionální učitelé všeobecného vzdělání („moudrosti“)

– za peníze vyučovali matematiku, estetiku, právo, gramatiku – příprava na

úspěšnou politickou kariéru

– zkoumali společenské jevy – kritika institucí, morálky, náboženství a zákonů

– kritizovali otroctví – vyvodili důkaz o přirozené rovnosti lidí a nepřirozenosti

otroctví

– skepticismus – pochybovali o hodnověrnosti lidských poznatků vnějšího světa

– gnoseologický relativismus – tvrzení, že není možné dosáhnout platného a

pravdivého tvrzení vždy a pro všechny (pravda je

relativní a subjektivní)

– rétorika – rozvinuli teorii řečnictví

– řeč považovali za nejdůležitější nástroj člověka

– učili, jak správně argumentovat i zneužívat logickou argumentaci