13. Vznik a vývoj filozofie

– systematik – uspořádal dosavadní vědění, shrnul dosavadní řecké myšlení

– zakladatel logiky: jak myslíme – pojmy –> premisy (soudy) –> závěr

– dílo: Organon (tělo je organon = nástroj duše), Metafyzika, O duši, Politika,

Etika Nikomachova, Rétorika

– kritika teorie idejí: ideje jsou jen vzory, věci vznikají spojením více idejí

– 4 příčiny/principy jsoucna – vše má látku, tvar, hybnou sílu a neustálé pnutí

(účel)

– látka (hýlé) – nositel věci, je neměnná, klade

odpor formě

– forma (morfé) – dává látce konkrétní podobu, je

tvořivá, pravzor a cíl věcí

– každá věc je jednotou látky a formy

– pohyb – působení formy na látku

– je věčný a neustálý

– prvotním zdrojem je první nehybný hybatel

– entelechie – pnutí věci k nějakému účelu – něčemu finálnímu, přeměna

možnosti ve skutečnost

– calocaghátia – dokonalost a harmonie duše a těla, ideálem je občan s plně

rozvinutými schopnostmi a ctnostmi, zapojený do života obce

– eudaimonismus – usilování o štěstí (blaženost) v životě člověka – být snaživý,

tvořivý, o něco usilovat (katarze = očista duše)

– arété – prosazoval střídmost v životě (nezavrhuje soukromé vlastnictví, ale

nemělo by být prioritní)

– teleologie – nauka, že vše kolem nás je zacíleno a je jedno, oho považujeme z

a autora všeho dění (věda, příroda, rozum)

– sylogistika – způsob myšlení, kdy na základě 2 vyřčených skutečností

vyvozujeme závěr

– premisy – úzké: Sokrates je člověk.

– široké: Všichni lidé jsou smrtelní.

– duše – sensitivní (člověk)

– motorická (živočich)

– vegetativní (rostliny)

– zoon politikon – člověk je tvor společenský a obec je přirozený celek

– odmítal otroctví podle zákona, ale někteří lidé (např. barbaři) jsou však

předurčeni k tomu státu se otroky a plnit rozumové požadavky jiných

– považuje muže za přirozeného vládce a hospodáře –> nerovnost mezi mužem

a ženou

– užívání majetku je přirozené

– domácnost (oiká) založená na párovém manželství je základní jednotkou

společnosti

– lidé si nejsou rovni, striktní nerovnost je naopak nespravedlivá

– ústavy: 1. správné

–> dbají o obecný prospěch

–> monarchie

–> aristokracie – vláda několika mužů s nejvyššími ctnostmi

–> politéa – obec je vedena větší skupinou

2. nesprávné

–> tyranida – despotická samovláda

–> oligarchie – vláda bohatých

–> demokracie – vláda chudých

– porovnal 158 ústav řeckých městských států

Helénistická filozofie – helénismus – poslední třetina 4. stol. př. n. l. – 1. stol. př. n. l.

– hlavním námětem je etika – vztažená především k jedinci

(epikureismus a stoicismus) a gnoseologie (skepticismus)

– sílící vliv východních kultur + vzájemné ovlivňování s křesťanstvím