23. Filozofie 19. století

– když se potýkáme se světem – dochází k „sebevytváření“ nás

(jsme dotlačeni stávat se sami sebou)

– dílo: Základy veškerého vědosloví

– Friedrich Wilhelm Schelling – 1775 – 1854

– filozofie identity – příroda je nevědomá činnost ducha, duch

je sebeuvědomování přírody –> jsou

jedno a totéž

– navázal na Spinózův výklad panteismu

– panteismus je pro něj emotivní a

intuitivní

– idea polarity – stejně jako magnet má i svět má dva póly

(duchovno X materiálno)

– každý má svou životní cestu – buď

vycházíme ze strany subjektivného nebo ze

strany objektivního

– Georg Friedrich Hegel – 1770 – 1831

– největší dialektik všech dob (= vše kolem nás se neustále mění a

vyvíjí, vše je tvořeno protiklady, které spolu souvisí a fungují)

– představitel objektivního idealismu = nemluví konkrétně, pouze

neurčité ideje

– nebyl dobrý řečník

– žák Schellinga – sdílel s ním obdiv k antice, lásku k filozofii a

revoluční nadšení

– přednášel na řadě německých univerzit

– tzv. triáda: logika (spíše dnešní ontologie) + přírodní filozofie +

filozofie ducha

– základem je „princip jednoty“ –> bytí a myšlení je ztotožněno –

není rozdílu mezi logikou myšlenky a přírodním zákonem

– vznik světa: 1. stupeň = teze

–> na počátku čistá idea – něco mimo prostor a

čas (teze)

2. stupeň = antiteze

–> hmotný svět – příroda

–> obsahuje i první stupeň

3. stupeň = syntéza

–> lidský svět = syntéza

–> obsahuje první i druhý stupeň

– filozofie ducha – tento svět řídí duch, duchovní princip (= „lest

rozumu“), lidé se mylně domnívají, že to oni řídí

svět

– subjektivní duch (1. stupeň) – myšlenky, lidské

uvažování, lidská psychika

– objektivní duch (2. stupeň) – to co řídí

společnost – rodina, morálka, svoboda, právo

– absolutní duch (3. stupeň) – cíl světa – filozofie,

umění, náboženství

– dílo: Fenomenologie ducha

Voluntarismus

– voluntas = vůle

– směr kladoucí na 1. místo vůli, až poté rozum či emoce

– svět se hýbe kupředu díky lidské vůli (chtění nebo nechtění), ne rozumu

– Arthur Schopenhauer – 1788 – 1860

– navazoval na Kanta

– od Kanta se odklání tvrzení, že metafyzika (= filozofická disciplína,

která se zabývá původem, podstatou a účelem jsoucna, a také

nejvyšším Jsoucnem – Bohem, stojí v protikladu k přírodním

vědám) neexistuje

– má blízko k východní filozofii

– zabýval se komunikací – eristikou = umění argumentovat za

účelem zvítězit i bez pravdy („ubít“ člověka argumenty)

– oblíbil si bílé pudly

– ovlivnil Nietzscheho

– dílo: O vidění a barvách

Svět jako vůle a představa

– „filozof pesimismu“ – vůle nám způsobuje v životě problémy,

neštěstí (člověk neustále něco chce)

– řešení: 1. obklopit se materiálními věcmi